wz

Lví řev královny Šrímály

     
 

Obsah
Prolog
Kapitola první Rozptýlení všech pochybností
1.Velebení skutečných zásluh Tathágaty
2. Nepochopitelně velké sliby
Kapitola druhá Úvahy o příčině
3. Velká snaha, která obsahuje všechny snahy
4. Učení nepochopitelného přijetí vynikající nauky
[a. Učení o šíři velkých snah]
[b. Učení o dalece řazených významech]
[c. Učení o Velkém významu]
Kapitola třetí Objasnění konečného smyslu
5.Učení přijímající Jediný povoz
6. Učení neomezených Vznešených pravd
7. Učení Tathágatagarbhy
8. - 9. Učení dharmakáji učení o skrytém významu smyslu prázdnoty
10. Učení Jediné pravdy
11. - 12. Učení o stálosti, pevnosti, tichosti, věčnosti a jediném útočišti,
učení o nepředvídatelném stavu
13. Učení o skrytém významu v podstatě čiré Mysli
Kapitola čtvrtá Přijímání cesty Jediného povozu
14. Učení pravého syna tathágaty
15. Lví řev královny Šrímály

[Prolog]

Tak jsem slyšel. Jednou pobýval Buddha v Anáthapindikově zahradě, v Džétově háji poblíž Šrávastí. Právě tehdy král Prasénadžit a královna Malliká z Kósaly obdrželi úvodní zasvěcení do dharmy. Jeden druhému pravili: "Naše dcera Šrímála je laskavá, inteligentní, učená a moudrá. Kéž by mohla spatřit Tathágatu, potom by rychle pochopila hloubku dharmy a ztratila by všechny pochybnosti. Neodkladně bychom k ní měli vyslat posla, aby probudil její upřímný zájem."
Ihned po tomto rozhodnutí král a královna napsali královně Šrímále dopis velebící pravé zásluhy Tathágaty a vyslali posla jménem Čhandra, aby jí ho doručil do Ajódhji.


[KAPITOLA PRVNÍ]
[Rozptýlení všech pochybností]

[1. Velebení skutečných zásluh Tathágaty]
Královna Šrímála s úctou a potěšením přijala dopis. Když jej otevřela a přečetla, pocítila, jak pozoruhodné je poselství v něm obsažené, a promluvila k poslu následujícími verši:
"Říká se, že je obtížné se na tomto světě
setkat s hlasem Tathágaty.
Jsou-li tato slova pravdivá,
odměním tě rouchem.
Jestliže se Buddha, Světem-uctívaný,
zjevil, aby prospěl tomuto světu,
jeho soucit se zajisté dostane až ke mně,
takže budu moci spatřit jeho opravdové zjevení."
Jakmile domluvila, na obloze se zjevil Buddha v nevyjádřitelné podobě, vyzařuje třpytivý svit. Královna Šrímála a její družina se společně shromáždily. Uctivě se k němu všichni sklonili, dlaně sepjaté, a královna, s úctou pohlížejíc vzhůru, chválila velkého učitele:
"Zázračná podoba Tathágaty
nemá na tomto světě obdobu.
Je nesrovnatelná a nepochopitelná -
proto mu vzdávám hold.
Podoba Tathágaty nezná žádných hranic,
a rovněž neomezená je jeho moudrost.
Všechny stránky jeho přirozenosti trvají věčně -
proto mu vzdávám hold.
Vhodně si podrobil všechny duševní kazy
i čtyři nectnosti těla.
Dosáhl nepochopitelného stavu -
proto mu vzdávám hold.
Svým tělem moudrosti neznajícím nijakých překážek
poznává vše, co může být poznáno,
nic neopomíná -
proto mu vzdávám hold.
Klaním se Jemu, jenž je nekonečný,
klaním se Jemu, jenž nemá sobě rovna,
klaním se Jemu, jenž neřetězí všeliké dharmy,
klaním se Jemu, jenž je za myslí.
Nechť mne ochrání jeho soucit
a zaseje semena dharmy,
jež by [ve mně] rostla,
abych mohla být stále s Tathágatou
až do mého posledního života [v samsáře].
V tomto a všech ostatních životech
jsem prováděla nejrozličnější záslužné činy.
Nechť se mne Buddha stále ujímá,
se všemi kořeny ctností, které mám,
abych Jej následovala."
Jakmile královna Šrímála pronesla tyto verše, padla spolu s celou družinou na zem, k Buddhovým nohám. Nato Světem-uctívaný promluvil ke Šrímále ve verších:
"V průběhu tvých dřívějších životů jsem tě učil
a odhalil ti cestu k osvícení.
Teď se na tomto místě opět setkáváme a
v příštích životech se rovněž setkáme."
Jakmile Buddha verše pronesl, předpověděl před celým shromážděním, že královna Šrímála dosáhne svrchovaného osvícení. Pravil: "Nyní chval skvostnou podstatu Tathágaty. Protože máš dobrý kořen, nesčetné kalpy budeš nejpřednější mezi bohy a lidmi. Všechny tvoje potřeby se naplní: kdekoli se zrodíš, budeš schopna se se Mnou sejít a tváří v tvář Mne chválit, stejně jako nyní. Rovněž budeš obětovat nespočetným, nesčetným ostatním buddhům, světem-uctívaným. Po dvaceti tisících nevyčíslitelných kalpách se též staneš Buddhou nazývaným Tathágata Všudypřítomného světla, Vznešená bytost, Dokonale osvícená.
V tvé Buddhově zemi nebudou žádné bídné roviny existence, žádné strasti stárnutí nebo chorob a žádné zlé činy ba ani jejich pojmenování. Vnímající tvorové se tam budou zjevovat ve velkolepých podobách a budou zakoušet toliko pět vybraných [smyslových] potěšení, užívajíce je dokonce spokojeněji než bohové v nebi Paranirmita - Vaśavartin a ostatních nebeských říších. Všichni tito vnímající tvorové budou následovat učení mahájány. I jiní, kteří se správně [na dalších místech] učili mahájáně, mohou být rovněž zrozeni v této zemi."
Poté, co královna Šrímála vyslechla proroctví, nesčíslní bohové a lidé jásali a všichni si přáli, aby se zrodili v této Buddhově zemi. Světem-uctívaný potom předpověděl, že vskutku budou všichni zrozeni v této zemi.

[2. Deset velkých slibů]
Když vyslechla Buddhovo proroctví, královna Šrímála stanula před Tathágatou se sepjatými dlaněmi a učinila deset velkých slibů. Řekla:
(1) "Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, nebudu nikdy myslit na porušování předpisů, které jsem dostala.
(2) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, se nikdy nebudu povyšovat nad učitele nebo nad ty, kteří mne převyšují.
(3) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, nebudu nikdy pociťovat hněv a nepřátelství k jakémukoli vnímajícímu tvoru.
(4) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, nebudu nikdy žárlivá na ty, kteří mne převyšují nebo na ty, jejichž bohatství je větší nežli mé.
(5) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, nebudu nikdy neochotna dávat, dokonce i když budu mít nedostatek potravy.
(6) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, nebudu přijímat peníze nebo hromadit majetek pro svůj vlastní prospěch, ale jen k tomu, aby se vnímající tvorové zbavili chudoby a strastí.
(7) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, bez očekávání odměn budu praktikovat čtyři návody. Budu přijímat vnímající tvory s myslí, která nikdy nezatouží po prospěchu, není nikdy vyčerpaná a je zcela otevřená.
(8) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, spatřím-li jakéhokoli vnímajícího tvora oloupeného o rodiče nebo dítě, vězně, nemocného, zarmouceného nebo trpícího jakýmkoliv druhem nebezpečí či neštěstí, za žádnou cenu jej neopustím. Místo toho mu daruji mír a bezpečí, vhodně mu pomohu a ulehčím mu od všech strastí.
(9) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, spatřím-li někoho postiženého zlými zvyky nebo porušujícího čistá pravidla Tathágaty, neopustím jej. V městech, obcích a na vesnicích, která jsou pod mojí vládou, si podrobím každého, kdo by chtěl jiného ujařmovat, a přijmu každého, kdo by měl být přijat. Proč? Opravdová dharma bude trvat pouze podmaněním a přijímáním [vnímajících tvorů]. Když pravá dharma bude trvat, bude se dařit bohům i lidským tvorům, bídné roviny existence se zeslabí a zmenší a Tathágatovo kolo dharmy se bude ustavičně otáčet.
(10) Světem-uctívaný, od nynějška, dokud nedosáhnu osvícení, nikdy nezapomenu na pravou dharmu, vzala jsem ji za svou. Proč? Zapomenout na pravou dharmu znamená zapomenout na mahájánu, zapomenout na mahájánu znamená zapomenout na páramity, zapomenout na páramity znamená opustit mahájánu, zakolísá-li bódhisattva v úctě k mahájáně, potom nepřijímá odhodlaně pravou dharmu a v důsledku toho nebude schopen překročit stav obyčejného člověka, způsobuje si tak velkou škodu.
Světem-uctívaný, bódhisattvové, kteří obejmou pravou dharmu, teď nebo v budoucnu, obdrží neomezený, nesmírný prospěch. Světem-uctívaný, Vznešený Mistře, ačkoli jsi sám dosvědčil vyhlášení těchto velkých slibů, vnímající tvorové se slabými kořeny ctností mohou snadno pochybovat o deseti velkých slibech. Pak je pro ně nanejvýš obtížné, aby vše završili. Tito vnímající tvorové mohou v průběhu dlouhé noci ze zvyku škodit a být pak postiženi všemi druhy utrpení. Je tedy prospěšné, aby vnímající tvorové nyní před Buddhou vyslovili toto upřímné přání:
Světem-uctívaný, je-li deset velkých slibů správných a ne chybných, nechť na konci tohoto shromáždění prší na tuto zem nebeské květy a nechť je slyšet nebeský hlas."
Poté, co přítomní spatřili dobrá znamení, oprostili se ode všech nejistot a byli nesmírně uchváceni radostí. Jednotně vyjádřili svoji touhu, aby se i jinde narodila královna Šrímála, po narození učinila stejné sliby, které učinila nyní, a vykonala stejné činy, jaké vykonala zde. Nato Buddha, Světem-uctívaný, předpověděl, že jejich přání se naplní.
Jakmile královna Šrímála toto vše Buddhovi řekla, z oblohy začaly na zem pršet nebeské květy a nebeský hlas zvolal: "Výborně, královno Šrímálo! To, co jsi řekla, je vskutku pravdivé.

[KAPITOLA DRUHÁ]
[Úvahy o příčině]

[3.Velké, ještě větší sliby, které obsahují všechny sliby]
Nato královna Šrímála učinila před Buddhou tři ještě větší sliby. Pravila: "S pomocí následujících slibů budu podporovat nesčetné množství vnímajících tvorů.
Za prvé, s pomocí svých dobrých kořenů ve všech dalších životech dosáhnu moudrosti pravé dharmy.
Za druhé, až dosáhnu opravdové moudrosti, kdekoli se narodím neúnavně ji budu vysvětlovat všem vnímajícím tvorům.
Za třetí, ať se narodím v jakékoli podobě, nebudu šetřit životem a činem při přijímání, ochraně a podpoře opravdové dharmy."
Jakmile Světem-uctívaný uslyšel tyto sliby, pravil Šrímále: "Právě tak, jako království prostoru obsahuje všechny tvary, podobně všechny sliby bódhisattvů, kterých je tolik, jako zrnek písku v takových řekách jako je Ganga, jsou obsaženy v těchto slibech. Skutečně veliké jsou tyto tři sliby."
[4. Přijetí opravdové dharmy]
Nato královna Šrímála pravila Buddhovi: "Světem-uctívaný, Buddhova zázračná moc mi propůjčila výmluvnost, prostřednictvím které bych chtěla objasnit velké sliby. Prosím dej mi svolení, abych mohla promluvit."
Buddha pravil: "Šrímálo, mluv, jak si přeješ."
Šrímála pravila: "Sliby bódhisattvů, kterých je tolik, jako zrnek písku v Gangách, jsou všechny obsaženy v jediném velkém slibu. Tomuto jedinému velkému slibu se říká - přijímání tathágatovy pravé dharmy. Takové přijímání pravé dharmy je skutečně veliké a nesmírné."
Buddha pravil: "Dobře mluvíš Šrímálo. Dlouho jsi prováděla dharmu. Máš jemnou, hlubokou moudrost a důvtip. Každý, kdo může porozumět tvým slovům, musí v dlouhé noci zapustit mnoho dobrých kořenů. Hovoříš o přijímání pravé dharmy - to je učení Buddhů minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Právě proto, že jsem dosáhl svrchovaného osvícení, rovněž, často učím různými způsoby přijímat pravou dharmu. Zásluhy plynoucí z velebení pravé dharmy, kterou přijímáme, jsou neomezené, zrovna jako je neomezená tathágatova moudrost. Proč? Protože je nanejvýš záslužné a prospěšné přijímat pravou dharmu."
Nato královna Šrímála pravila Buddhovi: "Světem-uctívaný, přeji si vysvětlit s přispěním tvé duchovní moci jasný smysl přijímání pravé dharmy."
Buddha pravil: "Mluv jak si přeješ."
[a. Učení o přijímání pravé dharmy]
Šrímála pravila: "Přijímání pravé dharmy, jasně řečeno, znamená naplnit všechny nekonečné Buddhovy-dharmy, včetně osmdesáti tisíc praxí.
Stejně jako z mnohobarevných mraků na začátku kalpy na zem prší nesčetné drahokamy, zrovna tak z mraku dobrého kořene pravé dharmy, kterou přijímáme, na zem prší nezměřitelná požehnání.
Světem-uctívaný, další příklad: Velká záplava na začátku kalpy je příčinou biliónu světových vesmírů, včetně čtyřiceti biliónů různých kontinentů. Podobně v přijímání pravé dharmy je zdroj nezměrného království mahájány a rovněž zázračné síly bódhisattvů, rozmanitých bran k dharmě a k dokonalosti světské a nadsvětské radosti, kterou nikdy předtím nezakoušel žádný bůh či lidská bytost."
Dále vysvětlila, že velká země unese čtyři břemena. Jaká čtyři?
"Oceány, horské hřebeny, trávu se stromy a vnímající tvory.
Dobří mužové a ženy, kteří přijímají pravou dharmu mohou nést čtyři mnohem těžší břemena, než ta, která se rodí ze země. Jaká čtyři?
(1) Učit [zušlechťovat] dobré kořeny bohů a lidských bytostí, jakož i vnímajících živých bytostí, které jsou bez čestných přátel, učenosti a žijí nepatřičně, a tak přivádět živé tvory ke zralosti.
(2) Učit šrávakovský - povoz ty, kteří se chtějí stát šrávaky.
(3) Učit pratjékabuddhovský - povoz ty, kteří se chtějí stát pratjékabuddhy.
(4) Učit mahájánu ty, kteří hledají mahájánu.
To jsou čtyři břemena, zrozená dobrými muži a ženami, kteří přijímají pravou dharmu, těžší než ty, která rodí země."
"Světem-uctívaný, dobří mužové a ženy, kteří přijímají pravou dharmu, jsou schopni tak jako velká země nést tato čtyři těžká břemena. Bez potřebného pozvání se samozřejmě stávají přáteli všech vnímajících tvorů. Jsou matkami - dharmou světa, které bez lítosti a s velkým soucitem podporují vnímající tvory."
"Další vysvětlení, z velké země pocházejí čtyři druhy drahokamů. Jaké čtyři? Drahokamy neocenitelné, vysoké, střední a nízké hodnoty. Podobně, dobří mužové a ženy, kteří přijímají pravou dharmu, tak jako velká země mohou způsobit, že vnímající tvorové, kteří je potkávají, získají čtyři velké poklady, které jsou nejlepší ze všech drahocenných věcí. Jaké čtyři? Setkají-li se vnímající tvorové s těmito vznešenými přáteli, obdrží dobrý základ vedoucí k lidskému či božskému zrození, k šrávakovství, k pratjékabuddhovství, či k uskutečnění ničím nepředčitelného povozu. Vnímající tvorové získají tyto čtyři velké poklady potom, co se setkají s dobrými muži a ženami, kteří přijímají pravou dharmu a usadí se tak jako velká země.
"Světem-uctívaný, to, co dávají čtyři velké poklady, je skutečné přijímání opravdové dharmy.
[b. Učení jehož význam má daleký dosah]
"Světem-uctívaný, pokud jde o přijímání pravé dharmy, nemyslím, že pravá dharma a přijímání pravé dharmy se navzájem odlišují. Pravá dharma znamená přijímání pravé dharmy."
"Světem-uctívaný, přijímání pravé dharmy nepředstavuje nic jiného než páramity a páramity nejsou nic jiného než přijímání pravé dharmy. Proč?
"Vnímající tvorové, kteří mohou nejlépe uzrát skrze dávání, provádějí dobročinnost, tito dobří mužové a ženy, kteří přijímají pravou dharmu, dokonce dávají své vlastní životy a údy. Tak ve shodě se svými sklony dozrávají k pevnému usazení v pravé dharmě.
Tomu se říká páramita dávání."
"Vnímající tvorové, kteří mohou nejlépe uzrát skrze kázeň, střeží svých šest smyslů, očišťují své slovní, tělesné a mentální činy a chovají se důstojně. Tak ve shodě se svými sklony tito vnímající tvorové dozrávají k pevnému usazení v pravé dharmě.
Tomu se říká páramita kázně.
"Vnímající tvorové, kteří mohou nejlépe uzrát skrze trpělivost, jsou osvobozeni od nemoci vůle, chtějí pouze prospěch. S vrcholnou trpělivostí bez nejnepatrnější změny výrazu tváře snášejí kárání, plísnění, urážky, potupu, pomluvy, hanobení, obtíže a týrání. Tak ve shodě se svými sklony tito vnímající tvorové dozrávají k pevnému usazení v pravé dharmě.
Tomu se říká páramita trpělivosti.
"Vnímající tvorové, kteří mohou nejlépe uzrát skrze energii, nejsou líní či záporně duševně naladěni, ale [ti, kteří přijímají pravou dharmu] projevují, ať kráčejí, stojí, sedí či leží, velkou touhu a nejvyšší energii. Takto ve shodě se svými sklony tito vnímající tvorové dozrávají k pevnému usazení v pravé dharmě.
Tomu se říká páramita energie.
"Vnímající tvorové, kteří mohou nejlépe uzrát skrze meditaci, se nerozptylují a dosahují pravé pozornosti a upamatování. Tak ve shodě se svými sklony tito vnímající tvorové [kteří přijímají pravou dharmu] dozrávají k pevnému usazení v pravé dharmě.
Tomu se říká páramita meditace.
"Vnímající tvorové, kteří mohou nejlépe uzrát skrze moudrost a kteří se táží na dharmu, aby z ní měli prospěch, neúnavně vysvětlují všechny nauky, celou vědu a všechny techniky, dokud vnímající tvorové zcela nepochopí, co je nejzazší.
Takto, ve shodě se svými sklony tito vnímající tvorové [kteří přijímají pravou dharmu] dozrávají k pevnému usazení v pravé dharmě.
Tomu se říká páramita moudrosti.
"Proto, Světem-uctívaný, přijímání pravé dharmy se neliší od páramit přijímání pravé dharmy, představuje páramity."
[c.Učení o velkém záměru]
Královna Šrímála pokračovala: "Světem-uctívaný, s výmluvností, která mě byla propůjčena Buddhovou duchovní mocí, si přeji pracovat na velkém záměru [přijímání pravé dharmy]."
Buddha pravil, "Jaký je ten velký záměr?"
"Světem-uctívaný, odvolávajíce se na ty, kteří přijímají pravou dharmu, se nedomnívám, že vytvářejí bytost, která se odlišuje od pravé dharmy, která je přijímána. Dobří mužové a ženy, kteří přijímají pravou dharmu, jsou pravou dharmou, která je přijímána. Proč?
"Dobří mužové a ženy, kteří přijmou pravou dharmu, odevzdávají svá těla, životy a bohatství pravé dharmě. Odevzdáním svého těla si tito lidé uvědomí to, co překračuje omezení samsáry. Zbaví se stáří a chorob a dosáhnou Tathágatova těla - dharmy, které je nezničitelné, věčné, neměnné, v základu klidné a nepochopitelné. Odevzdáním svého života si uvědomí to, co překračuje omezení samsáry, navždy se osvobodí od smrti, dosáhnou věčnosti, uvědomí si nepochopitelnou podstatu a určitě budou věrni všem buddhovým - dharmám a zázračným sílám. Odevzdáním svého bohatství si uvědomí to, co překračuje omezení samsáry, a vzdálí se daleko za království vnímajících tvorů. Dosáhnou nevyčerpatelného, nezmenšujícího se, dokonalého uvědomění. Získají nepochopitelnou podstatu a pozoruhodné vlastnosti. Budou ctěni a ostatní vnímající tvorové jim budou sloužit.
"Světem-uctívaný, dobří mužové a ženy kteří odevzdávají svá těla, životy, a majetky, aby přijali pravou dharmu, přijmou tathágatovo proroctví [o svém dosažení buddhovství].
"Světem-uctívaný, když pravá dharma uhasíná, mniši, mnišky, laici a laikyně se shromáždí do skupin podobných frakcím a budou navzájem debatovat. Tehdy dobří mužové a ženy, kteří bez pokřivení či podvodu opatrují a přijímají pravou dharmu, se sdruží s dobrou skupinou, ti, kteří se připojí k dobré skupině, rozhodně přijmou buddhovo proroctví [o svém dosažení osvícení].
"Světem-uctívaný, vidím, že přijetí pravé dharmy má tuto hrozivou sílu. Tathágata hledí na tuto nauku jako na oko dharmy, základnu dharmy, průvodce dharmou a porozumění dharmě."
Nato Světem-uctívaný slyšící královnu Šrímálu vysvětlovat velkou sílu přijímání pravé dharmy, zvolal: "Tak je to, tak je to! Výborně, Šrímálo! Zrovna tak, jak říkáš, přijmout pravou dharmu má hroznou, děsivou sílu. Člověk pocítí velkou bolest či dokonce vážně onemocní, když se jednoho z jeho zranitelných míst dotkne třebas jen lehce silný muž. Podobně, Šrímálo, démon Pápíján pociťuje mučivou bolest, trápení a úzkost, vyje a běduje žalem, když někdo přijímá třebas jen malou část pravé dharmy. Šrímálo, nikdy jsem neviděl žádný jiný způsob, kdy se démon tak neskutečně trápí a rmoutí, jako když se přijímá třebas jen malá část pravé dharmy.
"Šrímálo, stejně jako král dobytka je statnější, jeho výraz a barva je krásnější nežli u ostatního dobytka, stejně tak, Šrímálo, ten, kdo praktikuje mahájánu, dokonce i když přijímá pouze malou část pravé dharmy, je vznešenější než-li šrávakové a pratjékabuddhové s jejich všemožnými dharmami.
"Šrímálo, hora Sumeru, královna pohoří, překonává všechna ostatní pohoří svoji výškou, šířkou, a krásou. Šrímálo, mahájánový novic, který, aby prospěl jiným, přijímá pravou dharmu bez ohledu na svůj život či údy, stojí výše nežli osoba, která je dlouho věrná mahájáně, ale která se stále zaobírá navzdory všem svým dobrým kořenům svým tělem a životem.
"Proto bys tedy, Šrímálo, měla odhalit, ukázat a učit všechny vnímající tvory přijímat pravou dharmu.
"Tak, Šrímálo, přijímání pravé dharmy přinese velké požehnání, prospěch a karmické plody. Šrímálo, ačkoli jsem nesčíslné, nevypočitatelné kalpy chválil důvody přijímání pravé dharmy, nevyčerpal jsem je.
Proto tedy, přijmout pravou dharmu přináší nekonečné zásluhy."

[KAPITOLA TŘETÍ]
[Objasnění konečného významu]

[5. Jediný povoz]
Buddha řekl: "Šrímálo, nyní bys měla dále objasnit, co znamená přijímání pravé dharmy, kterou jsem vyučoval a která je rovněž opatrována všemi Buddhy."
Šrímála řekla: "Velmi dobře, Světem-uctívaný, přijímání pravé dharmy se nazývá mahájána. Proč? Protože z mahájány vzcházejí všichni šrávakové a pratjékabuddhové a všechny světské a nadsvětské hojivé dharmy. Stejně jako z jezera Anavatapta pramení osm řek, zrovna tak se z mahájány rodí všichni šrávakové a pratjékabuddhové a všechny světské a nadsvětské hojivé dharmy.
"Světem-uctívaný, stejně jako růst všech semen, travin, stromů a lesů závisí na velké zemi, zrovna tak růst všech šrávaků a pratjékabuddhů, všech hojivých světských a nadsvětských dharem závisí na mahájáně. Proto, Světem-uctívaný, řídit se mahájánou a přijmout mahájánu znamená přijmout [šrávakovské a pratjékabuddhovské povozy a] všechny světské a nadsvětské hojivé dharmy a řídit se jimi.
"Buddha, Světem-uctívaný, rozmlouval o šesti tématech, zejména o: (1) věrnosti k pravé dharmě, (2) vyhasnutí opravdové dharmy, (3) pratimókše, (4) vináje, (5) skutečném odřeknutí se světského způsobu života a o (6) obsáhlých klášterních nařízeních. Je v zájmu mahájány, aby se vyučovalo těmto šesti tématům. Proč? (1) Kvůli mahájáně se vyučuje věrnosti k pravé dharmě, protože věrnost k mahájáně představuje věrnost k pravé dharmě. (2) Kvůli mahájáně se vyučuje vyhasnutí pravé dharmy, protože vyhasnutí mahájány je vyhasnutí pravé dharmy. Pokud jde o pratimókša a vinája, tyto dvě dharmy se odlišují jménem, ale znamenají to samé. Vinaja je návodem pro mahájánu. Proč? Je to kvůli buddhovství, [které je cílem mahájány], aby člověk opustil život hospodáře a přijal plné klášterní vysvěcení. Proto, vinája, pravé odřeknutí se života hospodáře a plné klášterní vysvěcení jsou všechno mahájánové prostředky výchovy.
"Světem-uctívaný, arhatové [opravdu] neopouštějí život hospodáře čili nepřijímají plné klášterní vysvěcení. Proč? Protože není v zájmu tathágatovství, aby opustili život hospodáře, čili přijímali plné klášterní vysvěcení.
"Arhatové se bez obav uchylují o pomoc k tathágatům. Proč? Arhatové se neustále obávají všech jevů, jako by se jim někdo snažil s mečem v ruce ublížit. Proto opravdu nedosahují skutků odřeknutí se, ani nedosahují konečné blaženosti. Světem-uctívaný, ten, kdo nepotřebuje útočiště, nehledá ho. Tak jako se vnímající tvorové nemající útočiště obávají tohoto a onoho a proto hledají útočiště, aby nalezli bezpečí a mír, zrovna tak, Světem-uctívaný, arhatové bez obav hledají útočiště u tathágaty.
"Tedy, arhatové a pratjékabuddhové nedokončili svoje znovuzrozování, vhodně nekultivují nezkažené chování, nedokončili, co by mělo být dokončeno, a úplně nevykořenili, co by mělo být vykořeněno, jsou ještě daleko nirvány. Proč? Pouze Tathágata, Úctyhodný, Dokonale osvícený, dosáhl nirvány, dosáhl všech nekonečných, nepochopitelných zásluh, vykořenil vše, co mělo být vykořeněno, jeho podstata je ryzí, je uctíván všemi vnímajícími tvory a překračuje stavy dvou povozů a bodhisattvů. Arhatové a další tvorové tak nečiní. Jsou to pouze tak vhodné prostředky, o nichž mluví Buddha, jako je dosažení nirvány. Proto jsou ještě daleko nirvány.
"Světem-uctívaný, když tathágata říká, že arhatové a pratjékabuddhové mají vhled do osvobození, že důkladně ovládají čtyři poznání a dosáhli posledního ulehčení a odpočinku, mluví tak o vhodném prostředku pravdy, aby vyšel vstříc sklonům ostatních bytostí. Proč? Existují dva druhy zrození a smrti. Jaké dva? Jsou to (1) vracející se zrození a smrt a (2) proměňující se zrození a smrt. Vracející se zrození a smrt je zrození a smrt vnímajících tvorů, kteří pokračují v životě v samsaře. Proměňující se zrození a smrt je zrození a smrt myslí-stvořených těl arhatů, pratjékabuddhů a osvobozených bodhisattvů, která udržují, dokud nedosáhnou bódhi. Tedy o druhém způsobu zrození a smrti, to je o vracejícím se zrození a smrti se říká, že arhati a pratjékabuddhové poznali, že vyčerpali své znovuzrozování. Protože uskutečnili neúplný plod, říká se, že zcela poznali to, čemu se říká kultivace ryzího chování. Protože důkladně vytrhli pokračující poskvrnění - to nemůže vykonat žádný obyčejný člověk či nemůže být uskutečněno sedmi stupni žákovství - říká se o nich: vědí že dokončili, co by mělo být dokončeno.
"Světem-uctívaný, říkat, že arhati a pratjékabuddhové vědí, že nejsou více předmětem budoucí existence, však neznamená, že vykořenili všechna poskvrnění, či že poznali všechna svá minulá zrození. Proč? Arhati a pratjékabuddhové však ještě mají trochu zbylých poskvrnění, která ještě nevyhladili, proto nemohou poznat všechny své minulé životy.
"Jsou dva druhy poskvrnění: v podkladě ležící poskvrnění a činná poskvrnění. Jsou čtyři v podkladu ležící poskvrnění: Jaká to jsou? (1) Připoutání k jednotlivým hlediskům, (2) připoutání k přáním, (3) připoutání k tvarům a (4) touha po životě. Světem-uctívaný, tato čtyři v podkladu ležící poskvrnění mohou vytvářet všechna činná poskvrnění. Činná poskvrnění vzcházejí okamžik k okamžiku ve spojení s myslí. Světem-uctívaný, v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti nikdy nevyvstává ani nikdy nevyvstávalo spolu s myslí.
"Světem-uctívaný, čtyři v podkladu ležící poskvrnění jsou mocná, mohou vytvářet všechna činná poskvrnění. A přece, ve srovnání s nimi v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti je mnohem silnější, tak, že rozdíl mezi nimi je nevyjádřitelný, nevyčíslitelný a nesrovnatelný. Tak, Světem-uctívaný, v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti je ještě silnější nežli touha po životě. Právě tak jako tvar, síla, autorita a průvod krále démonů Máry zastiňuje ty z bohů z nebe Paranirmitavašavartin, tak v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti zastiňuje další čtyři v podkladu ležící poskvrnění. Všechna ostatní poskvrnění, kterých je ještě více nežli zrnek písku v takových řekách jako je Gangá, závisí na v podkladu ležícím poskvrnění nevědomosti. To rovněž způsobuje, že další čtyři v podkladu ležící poskvrnění trvají. Lze ho vytrhnout z kořenů pouze moudrostí tathágaty, nikoli moudrostí šrávaků či pratjékabuddhů. Světem-uctívaný, toto je důvodem, proč v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti je nejsilnější ze všech.
"Světem-uctívaný, s uchopováním jak podmíněných a poskvrněných karem, tak příčin se vytvářejí tři království. Podobně, v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti přináší jak podmínky a neposkvrněné karmy, tak příčiny, myslí-vytvořená těla arhatů, pratjékabuddhů a mocných bódhisattvů. Tyto tři druhy myslí-vytvořených těl a neposkvrněných karem všechny závisejí na v podkladu ležícím poskvrnění nevědomosti, jsou podmíněné i podmiňující. Proto, Světem-uctívaný, podmínkou všech tří druhů myslí-vytvořených těl a neposkvrněných karem je v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti, zrovna tak podmínkou touhy po životě [je rovněž v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti].
"Světem-uctívaný, v podkladu ležící touha po životě působí jinak než v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti. V podkladu ležící poskvrnění nevědomosti se odlišuje od dalších čtyř v podkladu ležících poskvrnění a z toho důvodu je může vytrhnout z kořene pouze Buddha: Proč? Protože, ačkoli arhati a pratjékabuddhové vytrhli z kořene čtyři v podkladu ležící poskvrnění, neovládli zcela sílu úplného vyčerpání poskvrnění. Ještě neuskutečnili tento stav. Proč? Světem-uctívaný, říkat, že jejich poskvrnění se mají vyčerpat, je nadsázka. Zatemnění v podkladu ležícím poskvrněním nevědomosti arhati, pratjékabuddhové a bodhisattvové ve svých posledních [samsárických] životech neznají a neuvědomují si všechny dharmy. Protože neznají a neuvědomují si všechny dharmy, nevytrhli z kořene to, co by mělo být z kořene vytrženo a nedokončili co by mělo být dokončeno. Protože nevytrhli z kořene vše, co by mělo být z kořene vytrženo a nezavršili vše, co by mělo být ukončeno, dosáhli pouze neúplného osvobození, nekompletního osvobození neúplné čistoty, nekompletní čistoty neúplných zásluh, nekompletních zásluh. Světem-uctívaný, protože dosáhli pouze neúplné osvobození, nedokonalé osvobození a pouze neúplných zásluh, ne všech zásluh, jejich znalost utrpení je neúplná, jejich vykořenění příčiny strasti je neúplné, jejich vědomí zastavení strasti je neúplné, a jejich následování cesty je nedostatečné."
Královna Šrímála pokračovala, "Světem-uctívaný, i když člověk zná strast pouze částečně, vytrhne z kořenů příčinu strasti pouze částečně, zastaví strast pouze částečně a sleduje cestu pouze částečně, říká se o něm, že uskutečnil částečnou nirvánu. Ten, kdo uskutečnil částečnou nirvánu, se jenom posunul ke království nirvány."
"Nicméně, jestliže člověk plně pozná strast, vytrhne z kořenů naprosto všechny příčiny utrpení, uskuteční úplné zastavení všeho utrpení a sleduje cestu v její celistvosti, potom si uvědomí trvalou, klidnou, zchlazenou nirvánu v nestálém, rozkládajícím se zkaženém světě. Světem-uctívaný, takový člověk může být ochráncem a útočištěm ve světě, kde není žádný ochránce nebo útočiště. Proč? Člověk, který ve věcech vidí vysoké a nízké, si nemůže uvědomit nirvánu. Jenom ten, kdo si uvědomuje rovnost v moudrosti, rovnost v osvobození a rovnost v čistotě, si může uvědomit nirvánu, proto se nirvána nazývá stejnost, jediné chuti. Co je jediná chuť? Je to chuť osvobození."
"Světem-uctívaný, člověk nemůže dosáhnout nirvánu, jediné chuti, stejné chuti, jestliže neúplně vytrhne z kořene a nevyčerpá v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti. Proč? Protože jestliže tak neučiní, nemůže úplně vyhladit všechny omyly, které by měly být vyhlazeny, kterých je ještě více, nežli je zrnek písku z takových řekách, jako je Gangá. Jestliže nevyhladí všechny omyly, kterých je ještě více nežli zrnek písku v Gangách, nemůže si uvědomit všechny zásluhy, kterých je rovněž mnoho.
"V tom případě v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti představuje živnou půdu pro všechna poskvrnění, která by měla být vytržena z kořenů. Z toho povstávají všechna poskvrnění, která způsobují tyto překážky v mysli: překážky v (1) klidu, (2) pozornosti, (3) meditaci, (4) samápatti, (5) velkém úsilí, (6) moudrosti, (7) dosažení, (8) uskutečnění, (9) síle a (10) neohroženosti. [Z toho vyvstávají] všechna poskvrnění, která jsou ještě početnější, nežli je zrnek písku v takových řekách jako je Gangá, která mohou být vytržena z kořenů jenom tathágatovým osvícením a buddhovou moudrostí podobnou diamantu. Všechna aktivní poskvrnění závisejí na v podkladu ležícím poskvrnění nevědomosti, v nevědomosti je jejich příčina a podmínka.
"Světem-uctívaný, tato aktivní poskvrnění vyvstávají okamžik k okamžiku v koexistenci s myslí. Nicméně, Světem-uctívaný, od nepaměti v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti nikdy nevyvstávají v náhodném spojení s myslí.
"Světem-uctívaný, všechna poskvrnění, kterých je ještě více nežli zrnek písku v Gangách, která by měla být tathágatovým osvícením a buddhovou moudrosti podobnou diamantu vytrženy z kořenů, závisí a jsou pevně spojeny s v podkladu ležícím poskvrněním nevědomosti. Na osvětlení používám příklad semen, rostlin a lesů, všeho co klíčí a vyrůstá z velké země. Kdyby byla země zničena, byly by také zničeny. Podobně, všechna poskvrnění, kterých je ještě více nežli zrnek písku v takových řekách jako je Gangá, která by měla být tathágatovým osvícením a buddhovou moudrostí podobnou diamantu vytržena z kořenů, závisí na v podkladu ležícím poskvrnění nevědomosti, jeho existenci a vzrůstu. Jakmile je jednou v podkladu ležící poskvrnění nevědomosti odříznuto, všechna poskvrnění budou současně odříznuta.
"Když se všechny věci - [v podkladu ležícího] poskvrnění a činná poskvrnění, kterých je ještě více nežli zrnek písku v Gangách - které by měly být odříznuty, odříznou, člověk bude schopen uskutečnit nepochopitelné buddhovy-dharmy, kterých je ještě více nežli zrnek písku v Gangách. Bez problémů pronikne do všech dharem, stane se vševědoucím a vševidoucím, zbaví se všech chyb, dosáhne všech zásluh a stane se velkým králem dharmy, který získá mistrovství ve všech dharmách a uskuteční stav svobodného ovládání všech dharem. Bude schopen řvát opravdovým lvím řevem: "Skončím svá znovuzrozování, plně zjemním ryzí chování, učiním, co by se mělo učinit, a již více nebudu objektem [samsarické] existence." Proto, Světem-uctívaný, neustále odhodlaně vyzývá k lvímu řevu založenému na nejzazší pravdě.
"Světem-uctívaný, poznání existence, které již není více podmíněno [samsarickou] existencí, je dvojího druhu. Jakých dvou? První je [poznání] náležející tathágatům. Tathágatové porazili svoji vyzbrojí a podmaňující sílou čtyři démony, překročili všechny světy a jsou uctíváni všemi vnímajícími tvory, uvědomili si nepochopitelné, ryzí tělo - dharmy, dosáhli mistrovství na polích poznání, jsou nepředčitelní a svrchovaně velkolepí, více nic nečiní a nevidí žádné další stupně k uskutečnění, jsou nadáni deseti sílami, stoupali ke svrchovanému stavu nebojácnosti a bez ustání pozorují všechny dharmy. Proto mohou řvát opravdovým lvím řevem a tak vyhlašovat, že více nejsou předmětem [samsarické] existence.
"Druhé je poznání existence, že již víckrát nejsou subjektem samsarické existence. To přísluší arhatům a pratjékabuddhům. Jsou osvobozeni od strachu před nespočetným opakováním zrození a smrti a jsou potěšeni blažeností osvobození, proto si myslí: "Opustím hroznou samsáru a už víckrát nebudu trpět bolestí."
"Světem-uctívaný, tímto postřehováním si arhatové a pratjékabuddhové rovněž činí nárok na to, že již dále nejsou předmětem samsarické existence. Nicméně, neuvědomili si nejvyšší stav ulehčení (podpory) a pokoje-nirvány. Na druhé straně si uvědomují, že nejsou-li oklamáváni dharmou, budou schopni porozumět tomu, že tyto stavy neuskutečnili a říci si: "nyní jsem uskutečnil pouze neúplný stav" a rozhodně dosáhnou svrchovaného osvícení. Proč? Protože povozy šrávaků a pratjékabuddhů jsou oba v mahájáně zahrnuty, a mahájana je buddhovým povozem. Toto je důvod, proč tři povozy jsou jediným povozem.
"Ten, kdo uskuteční jediný povoz, dosáhne svrchovaného osvícení. Svrchované osvícení je nirvánou. Nirvána je ryzí tělo - dharma Tathágaty. Abychom si uvědomili tělo - dharmy, je tu jediný povoz. Tathágata se neliší od těla - dharmy, Tathágata je tělem - dharmy. Uvědomění nejzazšího těla - dharmy představuje nejzazší jediný povoz.
"Nejzazší jediný povoz je to, co je odděleno od [běžných] souvislostí. Proč? Světem-uctívaný, jestliže člověk říká, že nepomíjející čas tathágatů je nezměrný, stejný jako neomezená budoucnost a že tathágata může prospět světu neomezeným soucitem a neomezenými sliby, prý mluví správně. Jestliže člověk říká, že tathágata je stálý, je nekončící dharmou a je nejzazším útočištěm všech vnímajících tvorů, rovněž prý mluví správně.
"Proto tedy, Tathágata, Úctyhodný, Svrchovaně osvícený je nevyčerpatelným útočištěm, nikdy - nepomíjejícím útočištěm a nejzazším útočištěm, od nepaměti se táhnoucí do budoucnosti, ve světě bez [jakékoliv jiné] ochrany či útočiště.
"Dharma je cesta jediného povozu. Sangha je soustředění tří povozů. Nicméně, dharma a sangha jsou částečnými útočišti, ne nejzazšími útočišti. Proč? Ačkoli se učí cestě jediného povozu, potom, co se dosáhne nejzazšího těla - dharmy, není již třeba ji dále zdůrazňovat. Protože ti, co jsou ve shromáždění tří povozů, mají obavy uchýlit se o pomoc k tathágatovi, učí se a provádějí dharmu, jsou ještě v aktivním procesu směřujícímu k vlastnímu svrchovanému osvícení. Proto jsou dvě útočiště pouze omezeným útočištěm, ne tím nejzazším.
"Když jsou vnímající tvorové tathágatou podmanění a naleznou v tathágatovi útočiště a nektar dharmy je zbaví žízně, vzbudí to důvěru a radost, [v důsledku toho] rovněž hledají útočiště v dharmě a sangze. Tato dvě útočiště jsou [vytvořena jako] útočiště, aby zrodila důvěru vnímajících tvorů a uhasila jejich žízeň nektarem dharmy. Tathágata není takovým útočištěm, tathágata je opravdovým útočištěm. Přesto, v termínech nejzazší pravdy, uchýlit se o pomoc k dharmě a sangze znamená získat nejzazší útočiště v tathágatovi. Proč? Tathágata není odlišný od těchto dvou útočišť. Proč se učí cestě jediného povozu? Tathágata, Svrchovaný je nadán čtyřmi neohroženými vlastnostmi a může ztropit opravdový lví řev. Jestliže Tathágatové, ve shodě s potřebami vnímajících tvorů, učí dva povozy jako vhodné prostředky, potom dva povozy, které učí, nejsou ničím jiným než velkým povozem, protože v nejvyšší pravdě nejsou žádné dva povozy. Oba dva povozy se vlévají do jediného povozu a jediný povoz je povozem svrchované pravdy.
[6. Neomezené Vznešené pravdy]
"Světem-uctívaný, když si šrávakové a pratjékabuddhové nejprve uvědomí čtyři vznešené pravdy, není to jediné [svrchované] poznání, které by znamenalo, že by z kořene vytrhli v podkladu ležící poskvrnění, že by si uvědomili jádro úplného poznání čtyř vznešených pravd, či že by porozuměli podstatě čtyř pravd. Světem-uctívaný, chybí jim nadsvětské poznání a tak ke čtyřem poznáním [čtyř pravd] dojdou postupně, každé podmiňuje příští, následující. Světem-uctívaný, nadsvětské poznání jako diamant [který jediným tahem odřízne věc] není v podstatě postupné.
"Světem-uctívaný, šrávakové a pratjékabuddhové mnoha způsoby z kořene vytrhávají v podkladu ležící poskvrnění poznáním vznešených pravd, ale zároveň si neuvědomují svrchované, nadsvětské poznání. Pouze Tathágata, Úctyhodný, Všepoznávající může rozbít skořápky všech poskvrnění svým nepochopitelným poznáním prázdnoty, to je za územím šrávaků a pratjékabuddhů.
"Světem-uctívaný, nejzazší poznání, které rozbíjí skořápku poskvrnění, se nazývá svrchované, nadsvětské poznání. Počáteční poznání vznešených pravd není nejzazším věděním, to představuje poznání, které pouze vede ke svrchovanému osvícení.
"Světem-uctívaný, opravdový smysl slova "vznešená" se netýká těch, kteří sledují dva povozy. Proč? O šrávacích a pratjékabuddhách se říká, že jsou urození pouze proto, že mohou dosáhnout malou část jádra [Tathágatovství]. Světem-uctívaný, skutečné vznešené pravdy nejsou pravdami, které náležejí šrávakům či pratjékabuddhům, a nejsou podstatou, která by jim patřila. Skutečné vznešené pravdy uskutečnil pouze Tathágata, Úctyhodný, Plně osvícený a později ji odhalil, ukázal a vysvětlil vnímajícím tvorům na zemi, těm, kteří jsou uzavřeni do skořápky nevědomosti. Odtud výraz vznešené pravdy."
[7. Tathágatagarbha]
"Světem-uctívaný, pravé vznešené pravdy jsou velmi hluboké, jemné, obtížně vnímatelné, nesnadno pochopitelné a nerozlišitelné, jsou za královstvím mysli a přemýšlení a překračují víru celého světa. Znají je pouze Tathágatové, Úctyhodní, Plně osvícení. Proč? Tyto pravdy objasňují hluboký zárodek-tathágaty. Zárodek-tathágaty náleží do království Buddhy a je za územím šrávaků a pratjékabuddhů. Vzhledem k tomu, že jsou vznešené pravdy vysvětlovány na základě zárodku - tathágaty a protože zárodek - tathágaty je hluboký a jemný, vznešené pravdy jsou rovněž hluboké a jemné, obtížně vnímatelné, nesnadno pochopitelné a nerozlišitelné, jsou mimo království mysli a přemýšlení a překročují víru celého světa. Může je poznat pouze Tathágata, Úctyhodný, Dokonale osvícený.
"Jestliže člověk nepochybuje o zárodku-tathágaty, který je u obyčejných živých tvorů zahalen do nespočetného množství poskvrnění, nebude rovněž pochybovat o Tathágatově těle-dharmy, které je za vším poskvrněním.
"Světem-uctívaný, může-li mít člověk opravdovou důvěru v zárodek-tathágaty a buddhovo tělo-dharmy -- nepochopitelné, tajemné království Buddhy -- bude potom schopen uvěřit a dobře porozumět dvěma významům vznešených pravd.
"Jaké jsou dva významy vznešených pravd? Jsou (1) činné a (2) nečinné. Činné vznešené pravdy jsou čtyři vznešené pravdy v neúplném smyslu. Proč? Jestliže se člověk může spoléhat na ostatní, aby ho ochránili, nemůže plně poznat strast, vytrhnout z kořene všechny příčiny strasti, uvědomit si konečné zastavení strasti či sledovat ve své úplnosti cestu vedoucí k zastavení strasti. Proto nemůže poznat podmíněné věci, nepodmíněné věci či nirvánu.
"Světem-uctívaný, nečinné vznešené pravdy se odvolávají na čtyři vznešené pravdy v jejich úplném významu. Proč? Protože, když se člověk může spoléhat na sebe sama, aby se ochránil, může plně poznat strast, vytrhnout z kořene všechny příčiny strasti, uvědomit si úplné zastavení strasti a cele následovat cestu vedoucí k zastavení strasti.
"Tak se uvádí celkem osm vznešených pravd, nicméně Buddha je vyučuje pouze v termínech čtyř vznešených pravd. Význam čtyř nečinných vznešených pravd dokonale uskuteční pouze Tathágatové, Úctyhodní, Dokonale osvícení a je za možnostmi arhatů a pratjékabuddhů. Proč? Protože nirvánu nelze uskutečnit žádnou dharmou, ať vyšší či nižší, ať nízkou, střední či vysokou.
"Co se míní tím, že Tathágatové dokonale uskutečnili nečinné pravdy? Tathágatové, Vznešení, Dokonale osvícení úplně znají strast, vytrhli z kořene všechny příčiny strasti, které představují poskvrnění, uskutečnili úplné zastavení vší strasti [rovněž tak] odvozené ze shluků myslí vytvořeného těla a následovali ve své úplnosti cestu vedoucí k zastavení strasti.
"Světem-uctívaný, slovo "zastavení strasti" neznamená zničení čehokoli. Proč? Protože zastavení strasti nikde nezačíná, nečiní, nic nevytváří a nekončí, je stále-trvající, nehybné, vnitřně čisté a bez skořápky poskvrnění.
[8. - 9. Dharmakája a význam prázdnoty.]
"Světem-uctívaný, Tathágata dosáhl nepochopitelných dharem ještě četnějších, než-li je zrnek písku v takových řekách, jako je Gangá, dharem, které ztělesňují moudrost osvobození a které poukazují na tělo-dharmy. Světem-uctívaný, když toto tělo-dharmy není odděleno od poskvrnění, tomu se říká zárodek- tathágaty.
"Světem-uctívaný, zárodek-tathágaty představuje tathagátovo poznání prázdnoty. Zárodek-tathágaty nemůže nikdy spatřit či si uvědomit žádný šrávaka či pratjékabuddha. Uvědomují si ho a svědčí o něm pouze Buddhové.
"Světem-uctívaný, poznání prázdnoty zárodku-tathágaty je dvojího druhu. Jaké dva druhy to jsou?

Poznámka:
Celý text je k dispozici v listinné podobě.











 



   

  Na úvod | Cvičení | Meditace | I-ťing | Aktuality | Odkazy | e-mail
© 2003 - 2016 Webdesign Grizzled Dragon   All rights reserved