wz

Strava jako pomoc
na duchovní cestě člověka

     
 


Strava nás ovlivňuje na té nejzákladnější tělesné úrovni. Naučíme-li se s ní dostatečně pracovat, jsme schopni:

- Dosáhnout svěžesti a celkového zdraví.

- Vyhnout se nežádoucím psychickým a emocionálním stavům.

- Dosáhnout citlivějšího vnímání, klidu a bdělé pozornosti. Tyto přínosy mohou ocenit zvláště lidé, kteří sledují některou z cest osobního duchovního růstu.


I. Jak může strava při uvědomělé práci na sobě pomáhat

Výhody jednoduché celozrnné stravy

V průběhu svého vývoje se člověk již značně vzdálil životu v souladu s přírodou. Začal ve svém životě používat i prvky, o nichž se zpočátku domníval, že mnohé usnadní a zlepší, nakonec se však ukázalo, že je tomu spíše naopak. Proto se v mnoha oblastech svého života ohlíží zpět.

V dřívějších dobách se potraviny nijak předem nezpracovávaly. Používaly se ve svém původním, přírodním, celistvém stavu. Budeme-li je tak užívat dnes, kdy o vlivu stravy na tělo i psychiku víme již mnohem více, kdy máme k dispozici větší výběr surovin a můžeme je připravit i lepšími metodami, může to být pro nás skutečným fyzickým i duchovním ozdravěním.

Strava z přírodních potravin, použitých v jejich celku, se chová k lidskému organismu mnohem šetrněji než obvyklá strava s větším obsahem průmyslově zpracovaných potravin a tuků. Umožňuje tak udržovat nejenom lepší zdraví a pocity svěžesti, ale dokonce i lepší psychický a emocionální stav. Důvodů, proč tomu tak je, je více:

- Základem stravy jsou celozrnné obiloviny, které dodávají organismu většinu potřebných stavebních látek i energie. Doplní-li se k obilovinám zelenina a ovoce, tělo se zásobí všemi potřebnými minerálními látkami i vitamíny. Přídavek luštěnin dále zlepší celkové využití výživových látek, takže k nasycení postačí celkově menší množství jídla.

- Energie z celozrnných obilovin se uvolňuje rovnoměrně a plynule. Obiloviny dodají již samy dostatečné množství energie a udržují po dlouhou dobu pocit nasycení, takže není nutné ve stravě používat mnoho tuku. Tuky jsou asi nejkritičtější složkou dnešní běžné stravy. Jednak jsou obtížně stravitelné, takže dlouho zatěžují trávicí systém, jednak přinášejí do těla látky s vysloveně negativními účinky. Kromě obezity mohou způsobovat kornatění tepen, snížení imunity, urychlení stárnutí.

- Základní chuť obilovin je sladká, proto potřeba sladké chuti může být z větší části uspokojena již hlavním jídlem. Sladkosti a sladidla pak lze používat již jen v malém množství. K tomu stačí sladidla přirozená, jako například čerstvé nebo sušené ovoce, ječný slad, med. Cukr je další kritickou složkou běžné moderní stravy. Je hlavní příčinou zubního kazu, podporuje obezitu, cukrovku, způsobuje nestabilitu psychiky a mnoho dalších potíží.

- Přírodní potraviny jsou poměrně dobře slučitelné v jednom jídle zároveň, takže trávení není zatěžováno těžšími kombinacemi potravin, což opět přispívá k šetření organismu a úspoře jeho energie.

- Přírodní potraviny obsahují větší množství vody a vlákniny, takže sytí již svým objemem. K přejídání při obvyklé moderní stravě dochází často v důsledku málo objemného, příliš suchého, koncentrovaného jídla.

- Přírodní potraviny nezatěžují organismus toxickými látkami. Neobsahují žádné konzervační ani aromatizační látky. Jsou začátkem potravinového řetězce, takže veškeré toxické látky v nich obsažené mohou být jen z procesu pěstování. Zatížení dnešního člověka toxickými látkami pochází z větší části ze stravy a jenom z menší části z exhalací ve vzduchu. Obiloviny, luštěniny a běžná zelenina jsou oproti jiným potravinám poměrně levné, takže je možné pravidelně kupovat i biologicky pěstované.

V našem textu nazýváme stravu založenou na přírodních, průmyslově nezpracovaných potravinách prostým názvem "celozrnná strava". Tento název sice nevystihuje úplně celou podstatu této stravy, protože z něho nejsou patrné všechny její složky, je však alespoň praktický.

Každý se rozhodne sám, do jaké hloubky půjde

Přechod na přírodní celozrnnou stravu může trvat několik měsíců, ale také několik let. Nemusí být dokonce ani úplný. Každý se asi rozhodne sám, podle svého založení, svého způsobu života, svých možností, a využije z popisovaných metod ty, které jsou mu nejbližší a které může ve svém vlastním životě dobře aplikovat.

Ideální by bylo samozřejmě využít vše, co se zdá být nějakým způsobem přínosné. Náš život a strava však asi nemohou být zcela ideální. Asi se musíme smířit s tím, že naše strava může být jenom kompromis


Psychické a emocionální stavy

Optimální uvolnění a zpevnění

Někdy jsme ochablí, schlíplí, sklíčení, melancholičtí, se sklony k různým černým myšlenkám a depresím. Tyto nálady jsou projevem nadměrného uvolnění (rozvolnění). Příčinou mohou být různé zážitky nebo okolnosti, také však méně vhodná strava. Vhodně volená strava nám může pomoci zabránit dalšímu prohlubování tohoto stavu a dosáhnout brzy opět rovnováhy. Přestaneme užívat všechny výrazně uvolňující potraviny, jako například sladkosti, zmrzlinu, alkohol nebo ovoce, a zařadíme jídla s mírně zpevňujícím účinkem: více koncentrovaná, sušší, s převahou obilovin.

Opačným stavem je nadměrné zpevnění (ztuhlost, topornost). Projevuje se tak, že jsme strnulí, toporní, nemůžeme se dobře uvolnit, všechno děláme zbrkle a ve spěchu. K návratu do rovnováhy nám mohou pomoci jídla s mírně uvolňujícím účinkem: méně koncentrovaná, s převahou vařených obilovin a zeleniny. Současně nepoužíváme žádné výrazně zpevňující potraviny, jako například maso, vejce, tvrdé slané sýry nebo jídla s větším obsahem soli.

Příprava k plánované činnosti

Stravou je možno se připravit a naladit k činnosti, kterou plánujeme na další hodiny nebo dny. Například k turistickému výletu, zábavnému společenskému večírku nebo k umělecké tvorbě. Ke studiu, k práci v kanceláři, k vystoupení na veřejnosti, k obchodnímu nebo politickému jednání. Každá z těchto činností vyžaduje určitou míru koncentrace těla a mysli, čemuž napomáhá i určitý způsob stravy.

Odvrácení útlumu, rozladění, nadměrné stimulace

Některé potraviny a jídla působí na organismus tak, že jej utlumují a rozlaďují, vytvářejí stav otupělosti a pasivity. Jiné naopak obsahují látky, které organismus nadměrně podněcují a stimulují jej k nepřiměřené aktivitě. Je výhodné tyto zákonitosti znát a volit jídla, která rovnováhu nenarušují.

Podpora na cestě osobního duchovního růstu

Zkušenosti lidí, kteří přešli na jednoduchou celozrnnou stravu, ukazují, že tato strava napomáhá:

- udržovat celkovou svěžest a klidnou čistou mysl, schopnou bdělé pozornosti

- prohloubit vnímavost a citlivost.

Oba tyto přínosy oceňují zvláště lidé, kteří sledují některou z cest osobního duchovního růstu, ať již světskou, náboženskou nebo mystickou.

Duchovní růst je ve skutečnosti zbavování se svých vlastních zmatků a nedostatků. Je to zušlechťování charakteru (morální zušlechťování) a současně zušlechťování srdce (rozvíjení soucítění a lásky).

Svěžest a čistota mysli napomáhá procesu zušlechťování charakteru. Prohloubení citlivosti napomáhá rozvoji soucítění a lásky.

Svěžesti je možné dosáhnout šetrným jídlem, které šetří vlastní energii organismu. Volí se určité druhy potravin, šetrně se připravují a spolu kombinují podle jistých zákonitostí. Uspokojení z jídla zajišťuje rovnováha pěti základních chutí. Jídlo se jí v klidu a dobře žvýká. Takového jídla stačí docela malé množství.

K prohloubení vnímavosti a citlivosti dochází zcela přirozeně tím, že se užívají jen přírodní, průmyslově nezpracované potraviny, které organismus nijak nedráždí a neobsahují mnoho toxických látek.


Využíváme poznatky moderní vědy, ale i tisícileté zkušenosti lidstva

Díky vědeckému poznání dnes máme o stravě a jejím vlivu na lidský organismus mnoho cenných informací. Jsme za ně vděčni a snažíme se jich co nejvíce využívat. Při veškeré úctě k vědě si však uvědomujeme, že její možnosti nejsou absolutní. Věda je schopna pracovat pouze se skutečnostmi, které je možné prakticky změřit a vyhodnotit. Přírodní jevy a procesy také plně přijímá jen tehdy, dokáže-li uspokojivě vysvětlit jejich mechanismus.

V tomto ohledu jsme ve výhodě. My nepotřebujeme mít přírodní procesy dokonale vysvětlené. K tomu, abychom je mohli ve svém životě využívat, nám stačí, můžeme-li se spolehnout, že fungují vždy stejně a podle vypozorovaných zákonitostí.

Citlivější lidé vždy zaznamenávali vlivy, které narušovaly jejich stabilitu. Všímali si potravin, po kterých pociťovali nepříjemné napětí nebo naopak uvolnění. Zjistili, že některá jídla je mohou podráždit a vést k neuváženému jednání. Poznali potraviny, které mohou vyvolat ospalost a otupělost. Také si všimli, že strava určitého typu může vést k prohlubování citlivosti a vnímavosti.

Historie lidstva je dlouhá a zákonitosti přírody pro nás platí stejně jako pro naše předky. Za tisíciletí své existence nashromáždili lidé o stravě velké množství poznatků. Dnes jsou tyto poznatky přístupné všem. Záleží jenom na tom, do jaké míry jsme k nim otevření a nakolik dokážeme přijímat i věci, které nejsou zcela v souladu s naším zaběhnutým způsobem myšlení.


II. Strava a cesty duchovního růstu

Dvě cesty duchovního růstu

K duchovnímu růstu vede systematická uvědomělá práce na sobě. Nakonec dochází k odpoutání se od dřívějších předmětů lpění mysli a tím k přirozenému stavu radosti. V křesťanské mystice je tento stav označován jako "sladkost", která po dokončení vývoje duše nakonec vede k naprostému splynutí s Bohem, k takzvané mystické svatbě. Buddhisté jej označují jako "vnor", který po dokončení duchovní cesty člověka vede až k nirváně neboli do stavu Jednoty. Rozvíjení tohoto stavu je vlastně to, čemu říkáme "duchovní růst". Při běžném světském životě dochází k duchovnímu růstu zcela samovolně dvěma cestami zároveň.

První z nich je cesta poznání, mravního zušlechťování a pročišťování vlastního charakteru. Je to záměrná práce na sobě samém. Odstraňování všech těch falešných představ, názorů, obav a chtění. Protože k tomu dochází pomocí vlastního rozumu, mluvíme o cestě rozumu.

Druhou cestou je zušlechťování srdce, cesta soucítění a lásky. Dochází na ní k odkládání, odevzdávání sebe. Odložením sebe je možné dojít k témuž utišení mysli jako zapomenutím na sebe. Tento krásný pocit vzniká vždy, když věnujeme kus sebe sama někomu jinému, ku prospěchu druhých, pro dobro nějaké věci. Takto vzniká hezký pocit z pravé partnerské nebo mateřské lásky, z hlubokého ušlechtilého přátelství, z nezištné práce pro dobrou věc, která prospěje ostatním.

Lidé obvykle sledují jednu z těchto dvou základních cest více, v souladu se svým založením. Narodili jsme se s rozdílnými dispozicemi: někdo je více rozumově založený, někdo je založený více citově a nábožensky. Podle toho volíme i svou životní a duchovní cestu. Někdo jde zcela přirozeně cestou rozumu, jiný cestou lásky.

Cesta rozumu a cesta lásky však nejsou od sebe oddělené. Jdou souběžně a dříve či později spolu zcela splynou. Je to tím, že na cestě rozumu se postupně rozvíjí i láska a podobně na cestě lásky dochází časem i k pročištění charakteru.

Všechny náboženské a duchovní systémy přinášejí učení, která zahrnují obě dvě cesty zároveň. Například v křesťanství je cesta lásky uskutečňována láskou ke Kristu, cesta zušlechťování charakteru dodržováním ukládaných pravidel morálky a chování. V buddhistické praxi je užívána cesta rozumu a zušlechťování charakteru k dosažení prázdnoty, tedy k utišení mysli. Důležitým cílem buddhistické praxe je však též soucítění se všemi bytostmi.

Na obou těchto cestách existují prostředky, které mohou vlastní cestu ulehčit. Lidé si vždy uvědomovali, že dosažení oné trvalé radosti je vlastně smyslem života a vyvinuli proto k usnadnění cesty různé metody.

Snad nejvíce provozovali duchovní praxi odpradávna lidé z oblasti Orientu. Vzniklo zde velké množství různých metod, cvičení a meditací, jejichž konečným cílem bylo dovést adepta až ke konečné Jednotě, hlubokému a trvalému stavu radosti. Ve zdejším pojetí je to též Osvícení, Osvobození nebo Realizace.


MOŽNOSTI STRAVY

Stravu je možné volit tak, aby pomáhala na obou základních cestách zároveň. Může být sestavována tak, aby udržovala mysl klidnou, svěží, čistou a jasnou. To je důležité zvláště na cestě rozumu, neboť zde je třeba klidná a dobře fungující mysl.

Současně může být strava volena tak, aby byla v souladu s prohlubováním citlivosti a soucítění, což je důležité zvláště na cestě lásky.

Pomoc stravy na cestě poznání a zušlechťování charakteru

Aby mohl člověk sám na sobě pracovat, musí mít dostatečně silnou motivaci a představu o směru své vlastní cesty. Obojí vzniká na základě poznání. Zušlechťování charakteru je vlastně zbavování se svých vlastních nedostatků, rozptylování zmatků v mysli, celkové pročišťování. Mravní čistota je k duchovnímu růstu osobnosti nezbytnou podmínkou. Zásady mravního chování vytyčila již ve starověku všechna hlavní náboženství a s určitými modifikacemi platí dodnes.

Základem zušlechťování charakteru je pozitivní přístup k sobě samému i k celému světu. Člověk, který myslí pozitivně, jedná i pozitivně, tedy mravně. Potíž je ovšem v tom, že naše myšlení má velkou setrvačnost a nedá se změnit nějakým jedním rozhodnutím. Nežádoucí myšlenky vyvstávají stále a rozehrávají i hluboce zakotvené, často dokonce vrozené negativní sklony. Například zvyk posuzovat druhé a považovat se za lepšího je hluboce zakořeněný a není možné se jej tak lehce zbavit.

Jedna věc zde však velice pomáhá. Totiž to, čemu se v buddhistické praxi říká "bdělá pozornost". Bdělá pozornost je sledování všech svých silnějších myšlenkových hnutí. Tímto způsobem je možné zaznamenat nežádoucí myšlenky již při jejich zrodu. Tím, že si je člověk uvědomí, obvykle je již zastaví, takže se dále již nerozvíjejí. Zastavíme-li nežádoucí projevy již v jejich zrodu, nenecháme je pracovat a vezmeme jim tím vlastně veškerou jejich výživu a růst. Nebudou-li dále vyživovány, časem zcela zaniknou. Je to podobné, jako když přehradíme všechny přítoky do jezera - jezero dříve či později vyschne.

Bdělá pozornost je ovšem možná jen tehdy, je-li mysl dostatečně klidná a má-li dostatek energie k pozorování. K tomu pomáhá pročišťování celého systému těla i mysli. Pro tento účel byly vyvinuty již ve starověku různé metody, jako například hathajóga, dechová cvičení, různé druhy meditací.

Užíváme-li některou z těchto metod, je dobré vědět, že nemohou mít žádný mystický účinek. Není možné jimi dosáhnout o nic více a o nic méně, než svěžesti těla a klidu mysli.

Pro nás je na tomto místě důležité, že vhodně volená strava má úplně stejný účinek jako všechny tyto metody - získání klidu a energie. Strava z přírodních potravin vytváří při vhodném způsobu jídla stav klidu, harmonie a svěžesti. Může se tak stát významným prostředkem na duchovní cestě. Přitom nemusí být samozřejmě prostředkem jediným. Bude-li doplňovat například hathajógu, budou se jejich přínosy navzájem slučovat.

Stav klidu mysli a dostatečné hladiny energie je základním a nutným východiskem ke skutečné proměně v duchovním srdci. Potíž je ovšem v tom, že v tomto směru nelze aplikovat žádnou záměrně cílenou metodu. Nebo přesněji řečeno, metody existují, fungují však jen tehdy, jsme-li obdařeni mimořádnou Milostí dosáhnout této cíle jinou, rychlejší cestou než obvyklým trmácením se problémy života se vším jeho utrpením.

Cesta může být například formou modliteb k Bohu, což vede nakonec k naprostému odevzdání se Bohu. Nebo nahlédneme-li do jiné kultury, například dotazováním se po prvotním zdroji našeho vědomí, jako je Mahárišiho átmavičára - sebedotazování "Kdo jsem já"?, které vede nakonec k úplnému rozpuštění našeho já v prvotním základním zdroji všeho bytí.

Ulehčení tělu a mysli vhodně volenou stravou

Tělo a mysl mohou být svěží jen tehdy, nejsou-li zatížené přebytkem obtížně zpracovatelné, toxické nebo nevhodně stimulující potravy. Trávení potravy je velmi náročný proces, který spotřebovává většinu naší životní energie. Proto se tolik duchovních velikánů, jako například Buddha nebo Kristus, uchylovalo ke dlouhým půstům. Během půstu je tělo lehčí, mysl jasnější, schopnost intuice větší, takže vzrůstá naděje na prozření. Lidé, kteří poznali tyto přínosy půstu, měli často sklon jej praktikovat až příliš dlouho, čímž ovšem zeslábli mnohdy až na pokraj smrti a uvědomili si, že to není správná cesta.

Naše tělo si žádá své a nedá se nijak ošidit. Možná máme ale v tomto směru rezervy, které zatím zcela nevyužíváme. Existují možnosti, jak se najíst dobře, dodat tělu všechny potřebné látky a přitom zatížit organismus méně, než je obvyklé. Trávení můžeme ulehčit jednak výběrem vhodných potravin, jednak jejich přípravou a nakonec i způsobem konzumace:

- Nejvíce vyhovuje strava složená z čistých přírodních potravin. Nejlépe obilovin, luštěnin a zeleniny.

- Pokud se týká metod přípravy stravy, je třeba volit takové, při nichž se suroviny zpracovávají co nejméně a co nejšetrněji.

- Tuky a jednoduché cukry je vhodné omezit na polovinu nebo třetinu obvyklého množství.

Velké rezervy máme ve způsobu podávání a konzumace jídla:

- Mnoho energie můžeme ušetřit lepším kombinováním jednotlivých složek naší stravy.

- Při lepším žvýkání se nasytíme menším množstvím jídla.

- K dřívějšímu pocitu nasycení přispěje rovnováha chutí v jídle a dostatek zeleniny.

- K lepšímu trávení napomůže klid a vhodný stav mysli při jídle.

- Značně můžeme tělu ulehčit také tím, že ho nezatěžujeme jídlem v nevhodnou dobu.

Využití všech těchto rezerv zároveň může přinést opravdu podstatné ulehčení. Proto těmto možnostem věnujeme celý druhý oddíl naší knihy.

Pomoc stravy na cestě soucítění a lásky

Soucítění zahrnuje všechny živé tvory. Rozšíříme-li je dále na veškerý projevený svět, jedná se o pravou, všepodstatnou lásku.

Prvky soucítění a lásky nalezneme ve všech náboženských tradicích. Může to být láska osobní, jako například v křesťanství láska ke Kristu. Láska však nemusí být zaměřena jenom k Bohu. Zušlechťuje i láska k duchovnímu učiteli, mistru, guruovi.

K rozvíjení neosobní lásky vede například nezištná obětavá práce pro druhé. Existují i metody, jako již zmíněná Mahárišiho átmavičára, které napomáhají rozvoji neosobní všepodstatné lásky soustředěním se na podstatu své bytosti, která je za myslí.

Na všech těchto cestách se probuzením a předáváním lásky zušlechtuje srdce, což není vlastně nic jiného než odkládání, odevzdávání sebe. Odevzdáváním sebe myslíme opouštění svých představ, názorů, obav, snah, chtění a tužeb, potřeby hodnocení, porovnávání, schvalování i odsuzování sebe a druhých. Všechny tyto myšlenkové formy se odevzdávají nebo přenechávají Bohu, Mistru, lidstvu, veškerému projevenému i neprojevenému světu.

Citlivost jako podmínka soucítění

Soucit s ostatními živými tvory se může rozvíjet jen tehdy, jsme-li schopni se dobře vcítit do jejich radostí i bolestí. K plnému vcítění je ovšem potřebná dostatečná citlivost.

Dnešní člověk většinou není příliš citlivý. Je zde příliš mnoho vlivů, které jeho citlivost otupují. Citlivost je však možné znovu rozvinout. Strava z přírodních potravin bez stimulujících a toxických látek působí v tomto ohledu velmi blahodárně.

Strava z přírodních potravin a citlivost

Při přechodu na stravu z přírodních potravin dochází k pročištění těla, což zákonitě vede i k pročištění mysli. V tom se všichni lidé, kteří na stravu tohoto typu přešli, jednoznačně shodují.

Pročištěním se člověk stává citlivější vůči druhým a dokáže se lépe vcítit do jejich situace. Prohlubuje se dokonce i mimosmyslové vnímání, tedy intuice.

Jakým mechanismem může vlastně strava pročišťovat? Nic jistého v tomto směru říci nemůžeme, lecos však můžeme odhadnout:

- Při přechodu na přírodní stravu přijímá člověk mnohem méně toxických látek v potravě. Je-li organismus zatížen toxickými látkami, je nucen vzdorovat jejich dráždivému účinku, to jest vyvinout proti zatížení jakousi odolnost. Tuto odolnost si můžeme představit jako jakýsi ochranný krunýř nebo brnění, které brání nepříznivému účinku všech vnějších vlivů. Člověk, navlečený v brnění, není příliš citlivý. Do určité míry nepociťuje sice žádné nežádoucí podněty, ale ani ty žádoucí. Nepociťuje rány ani pohlazení. Zdrojem toxických látek ve stravě může být maso, průmyslově zpracované potraviny a stimulující potraviny.

Maso by ostatně nemuselo žádné toxické látky vůbec obsahovat, kdyby bylo zcela čerstvé a ze zvířat chovaných ekologickým způsobem. Je-li však skladováno, velmi rychle se působením různých baktérií kazí. Činností baktérií vznikají různé toxické látky. Vařením se baktérie sice usmrtí, avšak toxické látky, které vytvořily, již nijak odstranit nelze.

Další věc je, že zvířata chovaná pro maso jsou krmena levnými plodinami, které jsou pěstované průmyslovým způsobem s použitím velkého množství různých pesticidů, herbicidů a jiných chemikálií. Tyto toxické látky se během života zvířete v jeho těle hromadí a nakonec se dostávají i do těla člověka, který jejich maso konzumuje.

- Dalším zdrojem toxických látek jsou průmyslově zpracované potraviny. Většinou obsahují velké množství různých umělých konzervačních látek, stabilizátorů, barviv, aromatizačních látek, emulgátorů. Všechny tyto látky organismus zatěžují a nutí jej vzdorovat.

- Některé potraviny zatěžují již svojí přirozenou podstatou. Jsou to potraviny, které nějakým způsobem organismus stimulují. Do této skupiny můžeme zařadit čerstvé maso ze zvířat pěstovaných ekologicky, černou kávu, pravý černý nebo zelený čaj, tabák, alkohol. V průběhu metabolismu stimulujících potravin se uvolňují meziprodukty, které se obtížně zpracovávají, čímž zatěžují celý organismus, který se tak po krátké přechodné stimulaci dostává do fáze útlumu.

- Důležitý je též vliv všech potravin s obsahem cukru. Přestane-li člověk jíst maso, přestane potřebovat i větší množství sladkostí. Metabolismus bílkovin a cukrů je spojený. Maso a cukr jsou krajně nevyvážené potraviny, jejichž důsledkem se dostáváme často do stavů krajního zpevnění nebo uvolnění. Ve stavu krajního zpevnění je člověk necitlivý. Ve stavu krajního uvolnění naopak přecitlivělý, takže není schopen cit optimálně zhodnotit. Strava bez extrémních potravin proto umožňuje udržovat se ve vyrovnanějším stavu, v němž je možné jasnější myšlení i větší citlivost.

- Bezmasá strava umožňuje lépe se vcítit do osudu zvířat i všech ostatních živých tvorů. Soucit se zvířaty se rozvíjí tehdy, jsme-li schopni si připustit jejich radosti i bolesti. Člověk, který konzumuje maso, se utrpením zvířat příliš nezabývá. Není to nějaké záměrné odmítnutí, je to zcela podvědomá reakce na obavu, že v případě vcítění se do jejich situace by musel čelit skutečnosti, že se na jejich utrpení sám podílí.

- K rozvoji citlivosti přispívá i způsob konzumace jídla. Jíme-li v klidu bez rozrušujících hovorů a pociťujeme-li při tom za jídlo vděk, pocit harmonie v nás zůstává i dlouho poté. Poděkování živým tvorům, které padly za oběť tomu, abychom se my mohli nasytit, pomáhá do určité míry se vyrovnat i s konzumací masa.

Maso ve stravě

Vidíme, že na duchovní cestě při záměrné práci na sobě není maso příliš výhodnou potravinou. Jistě se tedy začneme zamýšlet nad tím, do jaké míry bychom ho měli konzumovat. Zdá se ovšem, že při aktivním způsobu života v našich klimatických a společenských podmínkách není možno zaujmout jednoznačné stanovisko. Ať se rozhodneme jakkoli, bude to vždy kompromis. Tento kompromis však můžeme volit tak, aby byl v souladu s naším životním postojem.

Pohled z hlediska zdraví

Stále se objevují pochybnosti, je-li vegetariánská strava zcela bezpečná, zda si jí člověk nemůže uškodit. Občas se totiž setkáváme s případy, kdy se tak opravdu stalo. Na druhé straně známe však společenství, která žijí vegetariánsky zcela bez potíží a naprosto plnohodnotným životem. Ještě průkaznější příklady nalezneme v historii, například v dávné Číně. I v moderní západní společnosti dnes žije mnoho vegetariánů a jejich počet stále vzrůstá. V Anglii je dnes již asi každý desátý člověk vegetarián. Tito lidé se většinou těší daleko lepšímu zdraví, než odpovídá běžnému průměru. Mnohem méně trpí běžnými civilizačními chorobami, jako jsou nemoci cév nebo rakovina.

S jistotou lze říci, že vegetariánská strava je plnohodnotná a naprosto bezpečná, jsou-li ovšem splněny dvě základní podmínky:

- když jsme o jejích náležitostech dostatečně informováni

- když věnujeme její přípravě potřebnou práci a čas.

V našich krajích není bezmasá strava běžnou praxí a pokud s ní lidé teprve začínají, mohou se z neznalosti dopouštět různých chyb. Při nedokonale sestavené vegetariánské stravě není ani tolik nebezpečí nedostatku bílkovin, jak se lidé dříve domnívali, ale spíše různých vitamínů a minerálních látek. Jejich deficit může způsobit různá oslabení. Třeba nedostatek takového nenápadného mikroelementu jako je selen, může být příčinou výrazného snížení imunity.

Proto není-li člověk o zásadách bezmasé stravy dobře informován nebo nemá-li možnosti věnovat jí potřebnou práci, nedoporučuje se maso vylučovat úplně. Stačí jíst ovšem jen v malém množství, přednostně ryby nebo drůbež.


Etický pohled

Jisté je, že abychom získali maso k jídlu, musíme zabít nějaké zvíře. V našem světě je to již zařízené tak, že živí tvorové využívají ke svému životu jiných živých tvorů. Aby se mohl jeden život rozvíjet, musí se jiný život obětovat. Rostliny jsou nepochybně také živí tvorové, takže i když nezabíjíme zvířata, také využíváme života jiných. Jak se k tomu máme postavit?

Člověk se svým způsobem života již velmi vzdálil původním přírodním podmínkám. Žije i v drsné zimě a musí si vydělávat na život prací, což vyvolává často psychické napětí. Méně přirozený způsob života vedl i k méně přirozenému způsobu výživy. Je však nutné v tomto obecném proudu zůstávat?

Každý z nás plní své úkoly jinak a vede při tom i jiný způsob života. Tomu odpovídá i způsob výživy. Voják anebo politik bude asi potřebovat jinou stravu než umělec nebo kněz. Voják a politik potřebují pevnost k tomu, aby mohli úspěšně bojovat nebo prosazovat různé požadavky. Umělci se lépe tvoří, má-li rozvinutou intuici a je-li dostatečně citlivý. Duchovní práce se knězi daří tím lépe, čím je citlivější a přístupnější k radostem a bolestem druhých.

Naše strava je správná, je-li v souladu s naším životem. Zároveň je však dobré sledovat, zda zbytečně neškodíme ostatním. Je dobré se zamyslet nad tím, do jaké míry jsme nuceni se na zabíjení podílet. Tato potřeba bude u každého z nás jiná, u někoho třeba vůbec žádná.

Přijmeme-li skutečnost, že pro náš život musí jiní živí tvorové svůj život položit, stává se proces našeho jídla i věcí svědomí. V mnoha kulturách je zvykem před jídlem za možnost nasycení poděkovat. Toto poděkování mívá často formu modlitby k Bohu. Mnozí lidé dospěli zcela přirozeně k tomu, že žádné takové vědomé úkony neprovádějí. Pociťují prostě při jídle vděčnost, což je možná ještě hlubší.


Nejdůležitější je čistota charakteru

Všechny náboženské a duchovní směry zdůrazňují potřebu vnitřní čistoty. Člověk s čistým charakterem jedná tak, jak je právě třeba, a není zmítán žádnými touhami nebo vášněmi. Netrpí negativními stavy a může žít v trvalém stavu radosti nebo v souladu s Bohem.

Součástí náboženských učení jsou proto různé předpisy, jejichž dodržování má vést člověka k vnitřnímu pročišťování. Lidé však mají často tendenci pojímat předpisy mechanicky, bez hlubšího uvažování, jaký mají vlastně smysl. Snadno se pak může stát, že na jedné straně stanovené předpisy sice dodržují, na druhé straně se však dopouštějí nevědomě přestupků daleko větších. Upozorňoval na to již Buddha ve svém kázání ve Váránasí:

"...Hněv, opilství, tvrdohlavost, bigotnost, podvodnictví, závist, sebechvála, podceňování druhých, povýšenost a špatné úmysly tvoří nemravnost, ne vpravdě jedení masa..."

Reagoval tak na počínání mnohých mnichů, kteří byli pyšní na to, jak dodržovali všechna nařízení náboženského života, již méně se však starali o svoji čistotu mravní.

Na podobné zaslepení zevní čistotou a přehlížení čistoty vnitřní reagoval též Kristus, když mu jeruzalémští zákoníci a farizejové vytýkali, že jeho učedníci nedodržují ustanovení starších a nemyjí si před jídlem ruce:

"...Ne to, co vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale co z úst pochází, poskvrňuje člověka...Vše co v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven. Ale které věci z úst pocházejí, ze srdce jdou a ty poskvrňují člověka. Ze srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání..." (Mat., 15.kap.)



Důvodem k vegetariánství může být snaha nepodílet se na násilí na živých tvorech. Je dobré si uvědomit, že boje a násilí, které se odehrávají v našem vědomí, mohou mít ještě větší dopad, než boje a násilí ve vnějším světě. Především je třeba uvolnit násilí ze své vlastní mysli.

Rozhodnutí přestat jíst maso může být pomocí k tomu, abychom se s násilím sami v sobě vyrovnali. Je to však pouze krok první a relativně docela snadný oproti celkovému vypořádání se s negativními a násilnými postoji celé naší mysli.


Je nutný radikální krok?

Není dobré se do něčeho nutit nebo si něco zakazovat. Na zásadní změnu nemusí být připravené ani tělo ani mysl. Nejlepší asi je nechat se vést svým citem.

Víme, že maso zpevňuje a stimuluje. Oba tyto účinky umožňují lépe se prosadit ve světě. Dokud budeme potřebovat se prosazovat, bude nás maso přitahovat. Potřeba sebeprosazení skončí až s dosažením Jednoty. Někteří lidé jsou k vegetariánství vnitřně vedení. Stačí jim již jenom pouhé seznámení se s okolnostmi, které s masem souvisí, a jasně si uvědomí, že je dále již jíst nechtějí. Možná jsme vedeni jinými cestami. Možná se však staré hodnoty vytratí jako již nepotřebné, až nalezneme hodnoty nové. Možná, že když začneme masa jíst méně, časem zjistíme, že je vlastně ani nepotřebujeme.


Změna jídelníčku při přechodu na vegetariánskou stravu

Při přechodu na vegetariánskou stravu je nutno celý jídelníček od základu přebudovat. Jaký stravovací systém však zvolit? Nabízí se nmnoho různých výživových směrů, z nichž některé jsou vysloveně přechodnou módní záležitostí. Tak zásadní krok ve svém životě jako je změna stravy je ovšem dobré náležitě uvážit, abychom nevyšli chybným směrem.

Zdá se, že nejjistější je poučit se ze zkušeností lidí z kultur, které se takto stravují již celá tisíciletí a o kterých víme, že jim tato strava všestranně vyhovuje. Vyhneme se tak nedostatkům různých výživových směrů, které nejsou dosud v praxi dostatečně ověřeny.

Zkoumáme-li trochu blíže jídelníček etnických kultur, které tradičně žijí vegetariánsky, zjistíme, že základem jsou vždy obiloviny. Tvoří nejméně polovinu veškerého jídla a jsou doplněny vždy luštěninami, kterých je zhruba čtvrtina až polovina množství obilovin. Obiloviny a luštěniny tvoří nutriční základ jídla. Pravou chuť a svěžest mu však dodává až zelenina. Bývá jí více než luštěnin, ne však tolik jako obilovin. Vedle těchto základních třech skupin potravin obsahuje tradiční strava obvykle i trochu živočišných potravin jako různé mléčné produkty, vejce. Pátou základní skupinou jsou syrové potraviny - ovoce, zelenina nebo kvašené potraviny.

Pravděpodobně neuděláme chybu, budeme-li se držet těchto vyzkoušených a osvědčených zvyklostí.

Postupná změna jídelníčku

V období přechodu na celozrnnou stravu bude asi vyhovovat každému člověku jiné množství jednotlivých druhů potravin, v závislosti na tom, jaké potraviny převládaly v jeho stravě doposud. Lidem, kteří jedli dříve více masa, bude pravděpodobně vyhovovat větší množství luštěnin, sýrů, vajec, ovoce, zeleniny a menší množství obilovin. Naopak lidem, kteří jedli spíše větší množství mléčných výrobků nebo ovoce, bude vyhovovat pravděpodobně více obilovin a méně ostatních druhů potravin.

O jednotlivých složkách jídla a jejich přípravě se zde můžeme zmínit jen stručně. Podrobnější informace je možno nalézt například v knize "Strava a vědomí" od autora tohoto textu.


Obiloviny

Obiloviny mohou být vařené v celých zrnech nebo připravené z celozrnné mouky. Jako doplněk i naklíčené. Pokud jsme byli zvyklí na rafinované obiloviny, jako bílou mouku, bílé pečivo nebo bílou rýži, nahrazujeme je postupně celozrnnými.

Obilovin jíme tolik, kolik potřebujeme k plnému nasycení.


Luštěniny

Luštěniny jsou klíčem k vyváženému vegetariánskému jídelníčku. Bez nich by mohlo docházet k deficitu bílkovin, některých vitamínů a minerálních látek.

Jako optimální se jeví asi 3O - 80 gramů luštěnin (vážených v suché formě - představuje to asi 2 až 5 lžic suchých luštěnin) denně, v závislosti na celkové spotřebě jídla. Výhodné je podávat je ve dvou různých jídlech během dne. Máme-li větší výdej energie a tím i větší spotřebu jídla, nemusíme množství luštěnin již dále zvyšovat. Stačí jíst jen více obilovin, které jsou zdrojem té nejčistší energie.

Při uvedeném množství 2 až 5 luštěnin denně pravděpodobně nezaznamenáme větší potíže s nadýmavostí. Obtížněji stravitelná je sója. Užíváme ji proto raději ve formě sójového tvarohu tofu nebo kvašeného sýra tempeh, které jsou stravitelné mnohem lépe.

Syrový podíl stravy

Syrová strava je při vegetariánském způsobu jídla mimořádně důležitá. Je totiž vydatným zdrojem minerálních látek, které při smíšeném jídelníčku většinou získáváme z masa. Podceníme-li její význam, může se nám stát, že budeme časem trpět deficitem minerálních látek. To se by se mohlo projevit například jako stálá, neukojitelná chuť "na něco", střídáním návalů "žravosti" a nechutenstvím. Zde upozorňujeme na jedno nebezpečí: příliš mnoho syrové stravy může vést k přílišnému uvolnění a ochlazení, což se snáší obtížně zvláště v zimě. Jako lék zde spolehlivě působí intenzivní tělesný pohyb. Vysoká tělesná aktivita je tedy při vegetariánském způsobu života téměř nutná.


Zelenina

Zelenina dodává jídlu založenému na obilovinách svěží chuť a doplňuje je o čerstvé potraviny. Užíváme jí co nejvíce, nikoli však zase tolik, abychom si jídlem příliš zatížili žaludek. V zimě se snažíme ji připravovat v koncentrovanější formě a menším objemu, například dušením nebo pečením.

Syrové zeleninové saláty se hodí zvláště k obědu, který bývá hlavním a nejpestřejším jídlem dne. V zimě můžeme použít kvašenou zeleninu, jako například kysané zelí nebo různá pickles, která si můžeme sami připravit.


Ovoce

Ovoce užíváme nejvíce v období, kdy je k dispozici čerstvé, přímo z našeho okolí. V létě ho jíme více, v zimě méně, častěji tepelně zpracované.

Ovoce jíme s mírou. Nadužívání se projeví ze všeho nejdříve ztrátou pevnosti v myšlení i jednání. Jak již bylo řečeno, více syrové stravy, a tedy i ovoce si můžeme dovolit, jsme-li fyzicky dostatečně aktivní.


Ořechy a olejnatá semena

Taktéž ořechy a olejnatá semena jsou vynikajícím doplňkem stravy. Je výhodné, používat je co nejvíce namísto volných tuků, které jsou již obvykle průmyslově zpracované, tedy ochuzené o mnoho důležitých živin, méně chemicky stabilní a často proto již částečně žluklé. I tak však bereme ořechy a olejnatá semena spíše jen jako doplněk stravy. Nadbytek zahleňuje, zatěžuje organismus, způsobuje plynatost. Používáme je tedy jen ke zpestření, nikoli k nasycení.

Mořské řasy

Stravu je výhodné pravidelně doplňovat malým množstvím mořských řas. Mohou doplnit jód a současně být jakousi pojistkou proti nedostatkům minerálních látek ve stravě, který může pramenit z toho, že téměř všechny naše zemědělské plodiny jsou pěstované na deficitních půdách.


Živočišné potraviny

Živočišné produkty užíváme jen v menším množství jako doplněk. Nemusíme je ani zařazovat každý den. I v malém množství mohou pokrýt potřebu vitamínu B12, který jako jediný z vitamínů není obsažený v rostlinné stravě v dostatečné míře.

Snažíme se snižovat spotřebu vajec a mléčných výrobků, protože ve větším množství jsou hlenotvorné. Obiloviny jsou také mírně hlenotvorné, takže jejich účinek by se mohl vzájemně posilovat. Maso vypouštíme ze svého jídelníčku postupně. Nejprve přestaneme užívat maso savců, později drůbež a nakonec, když pocítíme, že již žádné nepotřebujeme, vyloučíme i ryby.

Živočišné produkty je lepší užívat častěji a v menším množství než naopak. Organizmus je tak lépe využije. Vyhneme se tím i nebezpečí, že na ně dostaneme někdy náhlou chuť a jejich konzumaci pak přeženeme. Jakmile dojde k vyrovnání procesů v organizmu, potřeba živočišných potravin se sníží.


Nebojme se zkoušet

Každý z nás má jinou konstituci a nelze obecně říci, kolik a jakých potravin nám bude vyhovovat. Není jiná možnost, než cesta postupného zkoušení a tím i omylů. Stojí to však za to. Všichni ti, kteří touto obtížnou fází přechodu úspěšně prošli, shodně říkají, že se cítí fyzicky daleko lépe než před tím, vystačí s kratší dobou spánku, mají jasnější myšlení, jsou citlivější k duchovním hodnotám (více v knize "Strava a vědomí"). Při přechodu na vegeratiánskou stravu není dobré spěchat. I když podstatný posun k lepšímu můžeme pocítit již během několika týdnů, úplný přechod může trvat léta. Celý proces je nejenom účinnou obnovou všech tělních tkání, ale i harmonizací celé osobnosti.


Časté chyby při přechodu na vegetariánskou stravu


V našich krajích nemáme s vegetariánskoku stravou mnoho zkušeností, a tak lidé, kteří se rozhodnou vypustit maso ze svého jídelníčku, se mnohdy dopouštějí různých chyb. Pokusíme se na hlavní z nich upozornit.


Snaha používat místo masa rostlinné náhrady

Místo masa se někdy doporučují různé rostlinné produkty, jako například takzvané sójové maso nebo pšeničné maso (seitan), které mají, podobně jako skutečné maso, také vysoký obsah bílkovin. Takové náhrady však nemohou být dostačující.

Maso živočichů totiž obsahuje nejenom bílkoviny, ale i různé vitamíny a minerální látky. Ty ovšem v rostlinných produktech v tak vysoké koncentraci nejsou. Proto není možné nahradit v obvyklém jídelníčku maso jinou bílkovinnou potravinou a všechny ostatní potraviny v něm ponechat. Časem by mohlo dojít k deficitu například železa, zinku, vápníku, hořčíku, selenu, který by se s největší pravděpodobností projevil jako chuť na maso. Naše poctivě míněná snaha o změnu jídelníčku by tak mohla ztroskotat.

Při vyloučení masa je proto nutné jíst větší množství celozrnných obilovin, luštěnin a syrové stravy, které minerály a vitamíny z masa dostatečně nahradí. S obilovinami se dodává i dostatek energie, čímž odpadne i potřeba většího množství tuků a jednoduchých cukrů.

Sójové maso nebo seitan můžeme jíst samozřejmě také, musíme však vědět, že na rozdíl od masa je musíme doplňovat dalšími potravinami.


Snaha nahradit maso mléčnými výrobky

Podobně i zvýšené množství mléka, jogurtu, tvarohu a sýrů ve stravě má svá nebezpečí. Mléčnými výrobky dodáme sice organizmu dostatečné množství bílkovin, méně však již některých minerálních látek, jako například železa, hořčíku, zinku. Ty by bylo možno teoreticky sice doplnit konzumací dostatečného množství obilovin a luštěnin, to však již stěží bude možné, protože se nasytíme již samotnými mléčnými produkty, které obsahují většinou mnoho tuku.

Dalším nedostatkem mléčných výrobků je, že jsou to velmi hlenotvorné potraviny. Dále, mléko v běžné prodejní síti není kvalitní, pochází od krav, žijících celý život v kravínech a živených nekvalitními krmivy, často s obsahem plísní. Kravská bílkovina i kvalitního mléka je pro mnoho dnešních lidí alergenem. Je-li mléko nekvalitní, problémy jsou ještě větší.


Nedostatečné množství luštěnin

Základem vegetariánského jídelníčku jsou obiloviny. Mohou dodat téměř všechny živiny, potřebné pro lidský organizmus. Pokud bychom je však chtěli k tomuto účelu využít samotné, museli bychom jich jíst příliš mnoho, což by nás asi nepříjemně zatěžovalo. Proto je výhodné doplňovat obiloviny luštěninami. Přidávají-li se luštěniny k obilovinám v poměru asi 1:5, vystačíme celkově s mnohem menším množstvím jídla, než kdybychom jedli jen obiloviny samotné. Luštěniny doplňují obiloviny jak v bílkovinách, tak i minerálních látkách a vitamínech. Je to opravdu nejlepší možnost, jak tyto látky, které by mohly být ve stravě deficitní, k obilovinám dodat.


Příliš mnoho sladkostí

Vyloučíme-li maso ze svého jídelníčku, musíme též omezit všechny potraviny s obsahem jednoduchých cukrů. Máme-li získat potřebné množství bílkovin, minerálních látek a vitamínů z obilovin a luštěnin, musíme jich sníst dostačující množství. To však není možné, pokud se nasytíme sladkostmi, které nám jich dodají jen málo.

Potraviny s obsahem rafinovaného cukru vyloučíme ze své stravy úplně, snažíme se omezit i med a ostatní potraviny s přirozeným obsahem cukru. Jednoduché cukry by neměly tvořit více než asi 1O až 15 % našeho kalorického příjmu (u lidí, konzumujících maso to činí často 3O i více % bez větších zdravotních problémů, pokud ovšem neuvažujeme obezitu).

Pokud se týká ovoce, tak obsahuje sice také mnoho jednoduchých cukrů, vedle toho však také mnoho minerálů, vitamínů, vlákniny. Radikálně se ho tedy nezříkáme a v přiměřeném množství ho jíme - domácí druhy v době jejich dozrávání, v zimě většinou jen jablka. Větší množství však může nadměrně uvolňovat a ochlazovat. Zde platí, že čím větší je naše tělesná aktivita, tím více ovoce si můžeme dovolit.

Velké množství tuku ve stravě

Tuky dodají organismu ohromné množství energie, ale téměř žádné další potřebné živiny. U lidí, konzumujících maso činí tuky obvykle 30 % celkové kalorické hodnoty stravy, často i více. Vegetariáni by měli konzumovat tuků mnohem méně, maximálně polovinu tohoto obvyklého množství, jinak se může stát, podobně jako v případě jednoduchých cukrů, že nebudou schopni získat dostatečné množství potřebných živin z ostatních složek stravy. Týká se to hlavně tuku v mléčných výrobcích a dále olejů, používaných při přípravě jídla. Doporučujeme šetřit máslem, tučnými sýry, nepoužívat jídla, smažená na oleji.


Mnoho chleba a jiného pečiva a málo kvalitních obilovin

Užívat obiloviny z větší části ve formě chleba a pečiva je sice nejjednodušší, protože je můžeme koupit již hotové, není to však vhodné řešení. Obiloviny připravené v celých zrnech nám dodají mnohem více cenných živin, které by nám při velké konzumaci pečiva mohly časem chybět. Dnešní průmyslově připravený chléb a pečivo s mnoha přídavnými látkami má již jen málo z původní kvality obilného zrna.

Velmi žádoucí je přestat jíst všechny výrobky z bílé mouky. Obsahují téměř jen energii ve formě škrobu a působí skoro tak nepříznivě jako jednoduché cukry. Mají jen velmi málo vlákniny a zahleňují tím organizmus ve zvýšené míře.

Obzvláště cenné jsou ovesné vločky, pokud je nevaříme, ale jen mírně zahřejeme. Osvědčená je nehlazená rýže (natural) - často bývá jediným jídlem některých makrobiotiků, kteří ani při její výhradní konzumaci nezaznamenávají vůbec žádný deficit. Ani vločky, ani rýže nevyžadují nijak náročnou přípravu.


Příliš mnoho nadměrně uvolňujících potravin

Podle obsahu bílkovin a minerálních látek se potraviny projevují buď jako rovnovážné, nebo uvolňující či zpevňující. Maso je vysoce koncentrovaná potravina - obsahuje mnoho bílkovin i minerálních látek a díky tomu velice zpevňuje. Máme-li ve stravě maso, můžeme anebo dokonce musíme je doplňovat větším množstvím potravin s uvolňující povahou. Když však maso ze své stravy vyloučíme, tento poměr se úplně změní. Může dojít ke stavu nadměrného uvolnění (rozvolněnosti), který postihne celý organizmus. Ze všeho nejdříve se však projeví nepevným myšlením i jednáním. Dojde-li ke krajnímu stavu uvolnění, může se snadno zvrátit ve stav krajního zpevnění. To se může projevit sveřepostí, neodůvodněnou neústupnou tvrdohlavostí, někdy až útočností (o tom blíže v knize "Strava a vědomí" od autora tohoto textu).

Nadměrně uvolňující jsou zejména všechny sladkosti, ovoce, cukr, produkty z bílé mouky. Mohou to být i brambory, užívají-li se ve větším množství. Podobně i velké množství tuků při přípravě jídla. Nadměrně uvolňuje též mléko a kysané mléčné výrobky. Málokdo si také uvědomuje, jak nepříznivě působí v tomto směru, pokračuje-li i nadále v obvyklé konzumaci piva a alkoholu.

Nejsme-li o této věci dostatečně informováni, začneme být časem rozvolnění a necítíme se dobře. Takový stav nás pak zcela přirozeně táhne zpět k masu.


Příliš objemná jídla, chudá na potřebné živiny

Neosvojíme-li si dostatečně umění přípravy vegetariánského jídla, máme často sklon připravovat celozrnnou stravu v příliš objemné, vlhké formě. A protože je to jídlo bez masa, které jinak dodává bílkoviny, tuky, minerální látky a vitamíny, je to jídlo chudé na potřebné živiny. Člověk s větším výdejem energie bude po něm pravděpodobně (zejména při chladnějším počasí) brzy opět hladový a možná nebude schopen se nikdy řádně nasytit. To může vést v lepším případě k tendenci dojídat se chlebem, v horším případě k návratu ke svému dřívějšímu způsobu stravování.

Obzvláště v zimě je třeba připravovat jídla v koncentrovanější formě, sušší, s menším obsahem vody (metody podrobněji v knize Strava a vědomí).


Jednotvárná, chuťově nevýrazná jídla

Obilovinová (tedy převážně škrobová) strava má základní chuť sladkou a obsahuje jen málo ostatních chutí (např. hořkou, pikantní, kyselou), které náš organismus nutně potřebuje a tedy vyžaduje. Bez nich není ani uspokojení z jídla dokonalé. Jsme-li asketicky založení a přesvědčíme-li se, že nám jednoduchá, chuťově prostá strava stačí, může se nám snadno stát, že po čase začne náš organismus protestovat například tím, že trávení začne stagnovat.

Proto se musíme naučit správně vařit a využívat koření, ovšem mírně, nenásilně, abychom se naopak zbytečně nestimulovali, nerozhohňovali.


Vyhneme-li se uvedeným nebezpečím, zabráníme tím i možnému deficitu vitamínů a minerálních látek. Zvláště kritické je železo v případě žen. K jeho nedostatku může však dojít snadno i u mužů, pokud procházejí často infekcemi, nebo trpí nějakou infekcí chronickou. Některým ženám vegetariánkám nařizují lékaři konzumovat maso, protože špatnou sestavou stravy si vypěstovaly téměř anémii. K tomu by nemuselo dojít, kdyby byly dostatečně informovány o možných chybách při stravování bez masa a věnovaly přípravě jídla dostatečnou pozornost. Vyloučením masa ze stravy si nechceme přece život zkomplikovat, ale naopak zjednodušit a zlepšit.

Jak může vhodně volená strava šetřit našemu organismu energii

Největší část naší energie spotřebovávají metabolické procesy těla. Existují možnosti, jak organismu podstatnou část této energie ušetřit. Kromě volby druhu jídla a kombinací jeho jednotlivých složek rozhoduje o účinnosti trávení zejména denní režim jídel, činnosti a emocionální stav před a po jídle. Řekněme si proto o těchto věcech něco více


Dva procesy v organismu

V životě člověka dominují dvě základní aktivity. První je činnost v zevním světě, při níž člověk vydává energii na získávání potravy, na záležitosti přežití, nebo na vyhledávání sexuálního uspokojení. Druhá je méně aktivní a představuje nutné vnitřní procesy organismu jako je například trávení a vylučování, které probíhají nejlépe v klidu, stranou od rušného světa.

Procesy trávení, které zahrnují příjem jídla, vstřebávání a vylučování, mohou probíhat hladce jenom tehdy, když tělo a mysl nejsou zaměstnány nějakými namáhavými činnostmi. Syté jídlo určitě dobře nesedne, má-li člověk odhánět běsnícího lva.

Nastavení fyziologických procesů organismu je zajišťováno autonomním nervovým systémem, který se rozděluje do dvou funkčních soustav - sympatikus a parasympatikus. Sympatikus řídí svaly, žlázy vnitřní sekrece, srdce a plíce pro činnost v zevním světě - pro práci, boj či sexuální aktivity. Parasympatikus řídí tvorbu slin a jiných trávících šťáv, pohyb střev, činnost ledvin, jater a podobně. Převládá-li činnost parasympatického nervového systému, funkce, spojené se vstřebáváním a zpracováním potravy dominují. Během této doby je sympatický nervový systém utlumený. Oba tyto systémy se tedy ve své činnosti střídají - zatímco jeden pracuje, druhý odpočívá. Z vlastní zkušenosti asi víme, že nemáme vůbec chuť na jídlo, jsme-li v horečném spěchu, nebo že po vydatném jídle náme chuť odpočívat. Je-li člověk fyzicky aktivní, vzrušený nebo rozladěný, a sympatický systém převládá, tělo tráví potravu hůře. Jídlo, přijaté v těchto chvílích, má tendenci ležet v žaludku a vzbuzovat tak bujení bakterií. Dokonce ani v případě, kdy je jídlo dobře sestavené a připravené, nemusí být dobře přijato, protože nervový systém nepřestavěl tělo na trávící funkce.


Nutný odpočinek

V Indii se říká, že člověk by měl odpočívat nejméně deset minut před jídlem a půl hodiny po něm. Též se zde předpokládá, že leh na levém boku, při němž je pravý bok nahoře, účinně podporuje trávení. Pravé straně těla se přisuzuje větší úloha v procesech činností, a to jak v oblasi fyziologické, tak i mentální. Levá strana je oproti ní pasivnější. Jógová tradice říká, že leh na levé straně otevírá pravou nosní dírku a podporuje tak procesy trávení a vstřebávání potravy k intenzivnější činnosti. Současně připravuje tělo k příjmu a žvýkání potravy. Na druhé straně, vypije-li člověk sklenici tekutiny, což je pasivnější hmota, je výhodnější polohu obrátit a podpořit tak opačné fyziologické procesy těla.


Emocionální stav

Na trávicí systém má velký vliv též emocionální stav člověka. Úzkost, pocit bezmoci, zahlcení materiálními záležitostmi a zabřednutí do jejich detailů, může vést ke chronickému napětí a špatnému řízení trávení. To se může projevit zvýšenou tvorbou žaludeční kyseliny, což může vést ke vzniku žaludečních vředů, k přílišné aktivitě střev a průjmům, nebo naopak k úporné zácpě. Na druhé straně, propadne-li člověk beznaději a pasivitě, může to vést k pomalému a váznoucímu trávení.


Denní režim jídel

Pro většinu z nás je asi nejvhodnější jíst největší denní jídlo kolem poledne, protože u většiny lidí jsou v této době fyziologické funkce nejsilnější. Po vydatném jídle je však nutný také řádný odpočinek, a tak může být lepší, nechat je až na večer, kdy je již po práci a odpočinek v klidu je možný.

Trávení a vylučování je dále účinnější, je-li mezi jídly dostatečná pauza. Čas, nutný ke strávení jídla závisí na jeho složení a množství. I po relativně lehkém jídle je však dobré nejíst nic dalšího asi tři hodiny. Někteří lidé říkají, že člověk je od přírody vlastně sběrač, pro kterého je přirozené jíst průběžně a často, třeba každou hodinu. Na takovýto režim si sice můžeme navyknout, má však své jasné nevýhody. Je-li žaludek stále částečně zaplněný, nemůže nikdy vzniknout opravdová chuť k jídlu a trávení pak nemůže být dostatečně účinné. Také je pravděpodobné, že člověk se bude pak natolik zabývat jídlem a myšlenkami na ně, že bude moci být stěží dostatečně produktivní i v jiných oblastech.

Méně časté jídlo má jednu velkou výhodu: pokud člověk po určitý čas nejí, tělo poskytne svoji uvolněnou kapacitu mysli, a ta pak může vnímat mnohé věci jasněji. Pro lidi, kteří na to nejsou zvyklí, to může být dokonce až nepříjemné. Je to také jeden z důvodů, proč mnoho lidí vyžaduje ke spokojenosti neustálý přísun potravy. Naproti tomu, dáme-li si ráno například jenom ovocnou šťávu, která vyžaduje jenom nepatrnou energii ke strávení a má čistící účinek, můžeme prožít opravdu podnětné dopoledne, pokud ovšem nemusíme těžce fyzicky pracovat.


Využití energie k duchovnímu pročišťování

Doposud jsme si zde všímali základních životních funkcí. Život člověka však vůbec nemusí být omezený pouze na dvě zmíněné oblasti aktivity - na činnost v zevním světě a na vnitřní procesy organismu. Lidská bytost je nadána schopností jít za ně. Je zde třetí možnost. Máme potenciál dojít ke stavu mysli, který je za běžně prožívanou úrovní vědomí. Projevy této třetí oblasti se mohou pohybovat od stavů denního zasnění až po vyšší stavy uvědomění, které přichází v hluboké meditaci.

Zjednodušeně řečeno, žádná ze jmenovaných tří činností nemůže probíhat uspokojivě, snažíme-li se současně o jinou z nich. Cílem osobního vývoje v mnoha tradicích, od jógové meditace v Indii až po duchovní praktiky křesťanských mnichů, bylo dosáhnout stavu vyššího vědomí, a to nezávisle na činnosti, kterou člověk v té chvíli vykonává. Dokud ale člověk tohoto pokročilého stavu nedosáhne, všeobecně se má za to, že je schopen dobře fungovat v jedné chvíli jen v jediné ze jmenovaných oblastí. Proto byly vyvinuty metody, jak uspíšit duchovní vývoj co největším omezením aktivity ve dvou zbývajících sférách - činnosti ve světě a trávení jídla


Jedno denní jídlo

Někteří čínští zenoví mniši, kteří intenzivně provozují meditační praxi, dodržují režim s jedním jídlem denně. Touto a dalšími praktikami, které provádějí, jsou natolik energetizovaní, že jejich jediným "spánkem" může být čas meditace v sedě od půlnoci do tří hodin ráno. Kolem tří hodin ráno je ideální doba pro meditaci, kdy je vitalita a prána obzvláště silná. Tělo není zatíženo trávením, a tak celá doba mezi třetí hodinou ranní a jedenáctou hodinou dopolední může být skvělou příležitostí k hlubokým duchovním zážitkům.

Podle klasické čínské medicíny existuje pro každý orgán určité období dne, kdy jeho činnost vrcholí. Připadne-li jediné jídlo na období kolem poledne, spadá to do období intenzivní aktivity okruhu srdce - mysli. V této době má člověk silnější intuici a tím i jasnější cit pro to, jaký druh jídla jeho organismus vyžaduje a v jakém množství. Jí-li se jen jednou denně, je volba potravin velmi důležitá.

Zkušenosti s jediným jídlem denně potvrzují dvě podstatné skutečnosti. První je, že jídlo pozdě večer může zapříčinit, že trávení, obzvláště játra se svými složitými metabolickými procesy, pracují méně účinně. Druhá: s menším množstvím jídla má člověk více energie, jasnější vnímání a menší potřebu spánku.


Skryté rezervy

Řádným sestavením jídla, volbou vhodných potravin, jejich kombinací a omezením celkového množství, je možné mnoho práce organismu ušetřit. Další možnosti mohou být ve zjednodušení denního režimu jídla s důrazem na jedno větší jídlo denně.

Každý z nás má určité vyměřené množství svých životních sil, které může buď neúčelně vyplýtvat a nebo se snažit je ve zvoleném směru maximálně využít. A k tomu se odkrytí možných rezerv může docela dobře hodit.

Stav mysli při jídle

Naše naladění v průběhu jídla přetrvává i dlouhou dobu po něm. Jíme-li rozladění, rozvášnění, vyvedení z míry nebo zlostní, pak stav mysli, který při jídle zažíváme, zůstává i dlouho po té. A naopak, jsme-li příjemně naladění a nezabýváme se při tom žádnými problémy, cítíme se dobře i dlouho po jídle.

Zdá se, jako by se energie myšlenek procesem jídla nějakým způsobem posilovala, znásobovala a pak bez zábran vstupovala a ukládala do mysli.

Při jídle jsme zřejmě daleko více otevření všem vlivům a tím i daleko více zranitelní. Jsme naladěni k přijímání energie z potravy a v tomto otevřeném stavu jsme asi náchylní přijímat i všechny ostatní vlivy, které nás v té chvíli zasahují.

Vidíme, že některé tradiční zvyklosti spojené se stolováním měly vlastně svůj hluboký význam. Bývalo zvykem před jídlem se pomodlit a pak jíst v klidu a tichu. Není-li člověk při jídle rozptylován hovorem, přijímá mnohem méně cizích vlivů. V takovéto chvíli může mít modlitba zvlášť hluboký účinek. Pocit vděku může člověk prožívat nejen během jídla, ale ještě i dlouho po něm.


Jídlo a meditace

Meditace se daří nejlépe, není-li organismus zatížený trávením jídla. Nejvhodnější doba je ráno před snídaní. Chystáme-li meditaci na jinou dobu, vyplatí se zvážit, jakou stravu budeme jíst, protože některá jídla by ji mohla ztížit nebo dokonce znemožnit.

K meditaci potřebujeme být klidní a soustředění. Ani příliš uvolnění ani příliš zpevnění. Jídlo by mělo být lehce stravitelné. To znamená co nejprostší, v jednoduchých kombinacích, s co nejmenším množstvím tuku.

Nejvhodnější jsou obiloviny v sušší, koncentrovanější podobě, doplněné menším množstvím vařené zeleniny. Může to být i chléb, nejlépe samotný suchý, spolu s dušenou zeleninou.

Jídlo založené na obilovinách uklidňuje. Sacharidy podporují tvorbu serotoninu, což je hormon s ukliňujícími účinky, vytvářený především v době spánku.

Naproti tomu potraviny s vysokým obsahem bílkovin se tráví déle. Bílkoviny se vstřebávají pomaleji než sacharidy, uvolňují energii delší dobu, déle udržují aktivitu. Některé potraviny tohoto typu obsahují aminokyselinu tyrosin, která podněcuje v organismu tvorbu látek, které napomáhají větší pozornosti. Jsou to například měkké sýry, zrající sýry, jogurty, kyselá smetana, mléko, konzervované maso a ryby, droždí, lilek, rajská jablíčka, špenát, luštěniny. Nemáme-li v úmyslu udržovat aktivitu mysli, užíváme všechny tyto potraviny jen jako doplněk ke zpestření jídla. Luštěniny například v poměru 1 : 10 k obilovinám. I v tomto malém množství jídlo výrazně obohatí.

Nepoužíváme potraviny, které stimulují nebo rozlaďují. Ze stimulujících potravin je to například česnek a cibule, obzvláště syrové. Stav nepokoje až rozladění může způsobovat maso, vejce, déle skladovaná a znovu ohřívaná jídla, konzervovaná nebo průmyslově vyrobená jídla.

Používáme méně syrových potravin. Mohou nadměrně rozptylovat a tím ztěžovat soustředění.

Nepoužíváme větší množství sladidel nebo naopak soli, abychom se nedostali do stavu nadměrného uvolnění nebo zpevnění. Při nadměrném uvolnění (rozvolněnosti) je těžké dosáhnout potřebného stupně soustředění a hrozí podlehnutí spánku. Při nadměrném zpevnění (ztuhlosti a topornosti) je obtížné se odpoutat od zbytečných myšlenek. Tělesně se člověk cítí přepjatý, sevřený, jakoby pod tlakem. Delší meditace v klidné pozici je obtížná.

III. Naše tipy - vyzkoušená rychlá, sytá, přitom však lehká jídla

Ovesné vločky na sladko, fermentované a jen částečně tepelně zpracované

8 lžic ovesných vloček (jemných nebo částečně umletých)

1 lžíce rozinek

1 lžička másla

1 lžička medu

asi 5 lískových oříšků

špetka soli


- Vločky nasypeme do většího širšího porcelánového hrnku, přidáme špetku soli a zalijeme asi 2 decilitry vody.

- Pokrájíme rozinky na drobnější kousky, nasypeme je do skleničky a navlhčíme asi 1 lžící vody. Voda by se měla všechna vstřebat.

- Obojí necháme stát asi 8 až 12 hodin při pokojové teplotě.

- Před vařením zamícháme rozinky do vloček. Směs by měla být hustá asi tak, aby pomalu ztékala ze lžičky.

- Hrnek s vločkami vložíme do hrnce s horkou až vařící vodou a takto na vodní lázni je zahříváme za občasného míchání až do úplného ztuhnutí (asi 5 minut). Vločky se při tom zahřejí tak, že jsou téměř až horké.

- Na ztuhlé vločky dáme rozpustit máslo a med tak, aby se spolu smíchaly.

- K vločkám podáváme pro zpestření chuti třeba ořechy, buď přímo do jídla, nebo na samostatném talířku.


Účel přípravy a účinky jídla

- Je to velice šetrný způsob přípravy. Ovesné vločky jsou cenné zvláště svým obsahem minerálních látek a vitamínů. Ty se však běžným vařením z větší části znehodnocují. Naopak syrové, i když namočené, mají zase trochu hrubou syrovou chuť. Obvykle se proto kombinují s větším množstvím dalších přísad jako třeba mléka, jogurtu, ovocných šťáv, ovoce, zavařeniny nebo ořechů. Tím se ovšem zvyšuje obsah cukru a tuku v jídle a ztěžuje se stravitelnost. Přijatelně chutnají vločky v suchém stavu, jsou-li dostatečně jemné. Takto však není možné jich sníst větší množství, protože se obtížně žvýkají a mají i projímavé účinky.

Tyto nedostatky se vyřeší, když se vločky předem namočí, nechají několik hodin fermentovat a pak krátce a mírně zahřejí. Teplota při tom dosáhne asi 5O až 6O oC. Minerální látky, vitamíny a enzymy zůstávají zachovány v původní formě, chuť se však výrazně zlepší. Úplně se ztratí ona "syrovost", jídlo výrazně zesládne. Je to díky tomu, že jednak fermentací a jednak mírným záhřevem se škroby začínají měnit na jednoduché cukry. Nejvíce nás přesvědčí, ochutnáme-li vločky hned po namočení a pak již hotové, ještě předtím, než na ně přidáme máslo a med. Díky zachování většiny důležitých živin chutnají takto připravené vločky také mnohem lépe než vločky vařené klasickou metodou delším vařením.

- Takto připravené ovesné vločky se dobře žvýkají. Tvrdá vláknina ovesných zrn změkne jednak namočením vodou a jednak vlivem fermentačních procesů. Právě díky tomu není nutné je vůbec vařit.

- Tímto způsobem získáme jídlo sice v podstatě nevařené, přitom však chutné a teplé. Je jisté, že obsahuje-li jídlo větší množství vody, je příjemnější a prospěšnější teplé, než studené. V porcelánovém hrnku si udržuje dlouho svoji teplotu, i když není zpočátku příliš horké. Z tohoto důvodu je také výhodné použít hrnek co nejmasivnější.

- Jídlo má výrazně sladkou chuť, přitom však množství použitých sladidel je docela malé. Díky způsobu přípravy může být potřeba sladké chuti uspokojena z větší části samotnými vločkami.

- Máslo a med působí nejen jako chuťové přísady, ale svým obsahem enzymů, vitamínů a minerálních látek napomáhají snadnému trávení.

- Jídlo je velice syté. Jednoduché cukry z rozinek a medu dodají energii, potřebnou k činnosti hned po jídle. Složené cukry z vloček, vázané na vlákninu, se uvolňují plynule a udržují pocit nasycení nejméně dalších 4 až 5 hodin. Přestože je toto jídlo vydatné a posilující, je současně i lehce stravitelné.

- Svým uvolňujícím charakterem a převahou sacharidů nad bílkovinami je nejvhodnější asi k snídani. Je to snídaně vydatná, přitom však lehce stravitelná, takže celé dopoledne se můžeme cítit svěží.


Obměny

- Místo jemných vloček můžeme použit i vločky v celých zrnech, které z části rozemeleme (asi třetinu až polovinu). Zjemnění struktury vloček napomáhá k lepší fermentaci a přeměně škrobů v jednodušší cukry při záhřevu. Můžeme částečně rozemlít i vločky jemné, čímž dostaneme jídlo ještě o něco chutnější.

- Místo rozinek můžeme použít též fíky (stačí jeden kus) nebo meruňky. Fíky jakožto tropické ovoce obvykle nepoužíváme, jednou za čas však může být fík dobrým zpestřením.

- Místo lískových oříšků můžeme použít mletý mák s pokrájenými mandlemi.

- Na samostatném talířku můžeme podávat též jogurt nebo tvaroh, džem nebo dušené ovoce. Víme, že k plnému uspokojení z jídla přispívá prostřídání chutí. K tomu stačí jen malé množství jiných potravin.

- K doplnění hořké chuti můžeme zkusit posypat jídlo skořicí.

- Podobně můžeme též zkusit posypat jídlo instantním kávovým práškem Karo. Stačí asi půl lžičky.

- Kávu z Karo si můžeme také ovšem k vločkám připravit. Při jídle a vzápětí po něm ji však užíváme jen ve velmi malém množství, opravdu jenom pro chuť.

- Hořkou chuť doplní velmi dobře pražené mandle, podávané zvlášť. Opražíme je celé ve slupce, úplně stačí 2 kusy.


Vaření obilovinových krémů v páře

Obilovinová, například pšeničná kaše z celozrnné mouky, ať již připravená na sladko, nebo na slano, může být velmi chutné jídlo. Je-li pšenice čerstvě umletá a těsto ponecháno půl dne fermentovat, může mít taková kaše vysokou výživnou hodnotu.

Dnes se však obilovinové kaše vaří jen zřídka. Důvodem je nejspíš větší obtížnost a pracnost přípravy. Kaši je třeba při vaření stále míchat a i tak se velmi často připálí. Proto dnes, kdy máme k dispozici již více druhů obilovin nebo těstovin, volíme častěji méně problematické jídlo.

Existuje však možnost, jak připravit jídlo z mletých obilovin méně pracně a bez rizika připálení. Kaši je možno vařit též v páře. Vaří-li se těsto z obilovin v páře, nemůže se připálit a na vaření není třeba vůbec dohlížet. Přitom příprava netrvá déle, než asi 10 až 15 minut.

Tímto způsobem je možné připravit i jídlo mnohem tužší konzistence, koncentrovanější, vydatnější. Není to vlastně již ani kaše, ale spíše jakýsi pevnější obilovinový krém, vydatný téměř jako chléb.

Klasická obilovinová kaše, vařená běžným způsobem v hrnci, je většinou poměrně řídká, objemná a sama o sobě nepříliš vydatná. Vydatnost se obvykle zvyšuje použitím mléka, cukru, tuku a kakaa. To však pro zdravé stravování není vhodné řešení.

Obilovinový krém, připravený s menším množstvím vody v páře, je dostatečně vydatný sám o sobě, takže stačí doplnit jen malým množstvím jiných potravin k ochucení. Je i o mnoho vydatnější než obiloviny vařené v celých zrnech běžným způsobem ve vodě. Oproti nim obsahuje méně než polovinu vody. Misku s těstem můžeme vložit na dno hrnce nebo na napařovák, z jehož středu jsme odšroubovali držátko. Vkládáme-li misky přímo na dno hrnce, je třeba je něčím podložit, aby byly při varu v klidu.

Do hrnce nalijeme trochu vody (stačí asi 1 decilitr), vložíme misky na podložku nebo na napařovák a můžeme vařit. Vařit je možné v běžném hrnci s pokličkou (15 minut) nebo v tlakovém hrnci (10 minut). Příprava v tlakovém hrnci je výhodná zvláště v případě, připravujeme-li obilovinový krém na slano a spolu s ním napařujeme vedle misek i zeleninu.

Hotové jídlo se dále ochutí a jí přímo z misek. Obzvláště chutný je například špaldový krém připravený na sladko (viz str.....).

Při tomto způsobu vaření odpadá též mytí hrnce, při němž se i část jídla, ulpělého na jeho stěnách, ztrácí.


Špaldový krém na sladko vařený v páře

3 lžíce špaldy a 2 lžíce velkých krup

2 lžíce rozinek (nesířených)

5 - 10 lískových oříšků

1 lžička másla

špetka soli


- Špaldu s kroupami umeleme na střední hrubost.

- V širší skleněné nebo porcelánové misce ji rozděláme s vodou na těsto. Přidáme špetku soli.

- Rozinky pokrájíme na menší kousky, nasypeme do sklenice a zalijeme asi 3 lžícemi vody.

- Těsto i rozinky necháme stát asi 8 hodin, možno i déle.

- Před vařením rozinky rozmačkáme, šťávu scedíme a dobře vymačkáme na sítku do misky se špaldou. Šťávu do těsta nejdříve pomalu rozmícháme a pak vzniklou směs lžičkou pokud možno energicky rozmícháme různými směry, čímž ji vlastně našleháme až v jakousi pěnu. Tato pěna by měla být polotekutá. Je-li hustší, přidáme trochu vody. Vymačkané rozinky necháme na sítku, přidáme je až na vařené jídlo.

- Vaříme na pařáku buď v běžném hrnci (15 minut) nebo v tlakovém (10 minut). Je-li po uvaření na povrchu jídla voda, vylijeme ji.

- Přidáme máslo, lžičkou trochu krém nakypříme, aby mohlo zatéci. Navrch rozprostřeme rozinky a posypeme pokrájenými nebo nastrouhanými oříšky.


Účel přípravy a účinky jídla

- Je to posilující, málo objemné, přitom však vydatné a lehce stravitelné jídlo. Díky převaze sacharidů nad bílkovinami má spíše uklidňující vlastnosti a je proto vhodné zvláště k snídani.

- Několikahodinová fermentace zjemňuje chuť, zlepšuje stravitelnost, odbourává část kyseliny fytové.

- Je připravené z čerstvě umletých zrn, čímž se maximálně využívá hodnoty obilovin.

- Přirozená sladkost, docílená fermentací, umožňuje použít jen malé množství sladidla (rozinek). Jídlo tak obsahuje jen malé množství jednoduchých cukrů. Chuť vyloužených rozinek je přitom docela mírná.

- Cukr z rozinek dodá tělu energii k okamžité potřebě, složené cukry z obilovin se uvolňují plynule delší dobu, takže nasycení se udržuje velmi dlouho. Chuť k dalšímu jídlu se dostaví obvykle až po 4 až 5 hodinách. Pokud jídlo dobře žvýkáme, cítíme se po celou tu dobu svěží, téměř jako bychom nic nesnědli. Díky sladké chuti a snadné stravitelnosti je vhodné toto jídlo zvláště k snídani.

- Tímto způsobem připravený obilovinový krém je mnohem hustší než klasická obilovinová kaše vařená za stálého míchání. Je proto i méně objemné a zatěžuje méně žaludek. Přitom příprava je rychlá, snadná a nevyžaduje kontrolu. Každý, kdo někdy vařil klasickou obilovinovou kaši, může potvrdit, že je docela umění ji uvařit dobře a nepřipálit.

- Máslo zjemňuje chuť, napomáhá ke zhodnocení živin z obilovin. Přitom je lehce stravitelné.

- Ořechy obohacují jídlo o příjemnou nahořklou chuť a jsou zdrojem tuků v té nejpřirozenější formě.

- Vyloužené rozinky dodávají další minerální látky a přispívají svým obsahem enzymů k usnadnění trávicího procesu.

- Kroupy obohacují špaldu o specifickou chuť a doplňují živiny jiného druhu. Společnou fermentací a vařením se obě obiloviny spolu do značné míry sjednotí.


Obměny

- Nemáme-li mlýnek na obilí, můžeme zrna umlít buď v ručním, nebo elektrickém kávomlýnku. Mouku prosijeme přes síto a hrubý zbytek umeleme ještě jednou. V nouzi můžeme použít i špaldovou mouku z obchodu. Není to sice ideální řešení, stále však lepší, než kdybychom jedli běžný chléb, housky nebo rohlíky.

- Nemáme-li špaldu, můžeme použít i běžnou pšenici ozimou.

- Kromě lískových ořechů jsou zde chutné i vlašské ořechy nebo mandle, nejsou-li ovšem nahořklé.

- K jídlu můžeme přidat lžičku jogurtu nebo tvarohu. Jsou-li nepasterizované, mohou dodat mnoho enzymů a podpořit trávení. Jogurt nebo tvaroh můžeme smíchat i s medem. Med může také napomoci trávení.


Příprava obilovin v termosce

Některé obiloviny není třeba vařit klasickým způsobem ve vodě, ale stačí, nechají-li se několik hodin měknout v horké vodě. Tohoto poznatku je možné využít k jejich přípravě v termosce. Je to způsob velmi jednoduchý, málo pracný a je možný i v místech, kde nejsou jinak k vaření potřebné podmínky. Je i velmi šetrný - obiloviny si při něm zachovávají maximum svých výživných látek. Potřebujeme pouze termosku s širokým hrdlem pro uchovávání jídla, takzvanou "jídlovku".


Základní postup

Obilovinu, například pšenici nebo oves, uvedeme v hrnci do varu a celý obsah vlijeme do termosky. Termosku uzavřeme a necháme stát několik hodin, čímž zrna dobře změknou. Mohou být dokonce měkčí, než vařené obvyklým způsobem, zvláště připravujeme-li jich větší množství. Připravujeme-li jenom jednu porci, dosáhneme lepšího výsledku se sklenicí pro zavařování (viz dále).

V termosce je možné připravovat pšenici, oves, žito, jáhly, pohanku, parbolizovanou rýži. Obzvlášt chutná je pšenice špalda nebo parbolizovaná rýže. Parbolizovaná rýže je velmi dobrá též ve směsi s mírně opraženou pohankou, nebo jáhlami. Ze všech jmenovaných obilovin můžeme připravovat libovolné směsi. Jídlo nám tak nemusí zevšednět ani když budeme tento způsob přípravy používat častěji. Pro přípravu rýže natural a krup se tento způsob hodí méně - zrna někdy dostatečně nezměknou.

Pro úplnost je třeba uvést, že kvalita obilovin kolísá. Například některé druhy parbolizované rýže změknou tak, že zrna se téměř rozpadnou, zatímco jiné jenom do poloměkka. Proto je výhodné si pořídit obilovin, které se osvědčily, větší množství do zásoby, abychom nemuseli brzy zkoušet jiné.

Další užitečné drobnosti:

- Tvrdší obiloviny, jako pšenice, žito nebo oves, předem namočíme (vodu z namáčení vylijeme). Předem můžeme namočit i parbolizovanou rýži, vodu z namáčení však nevyléváme.

- Množství obilovin a vody se vyplatí odměřovat. Při nadměrném množství vody jsou zrna příliš mokrá, zvláště ve spodu. Při nedostatečném množství vody jsou příliš tvrdá, zvláště na vrchu. Pro každý druh obiloviny je třeba potřebné množství vody vyzkoušet. Vyplatí se výsledek si zapsat.

- Termosku je výhodné předem vyhřát. Naplníme ji alespoň do poloviny vřelou vodou, kterou vylejeme těsně před naplněním obilovinou.

- Obiloviny je lepší solit až nakonec. Solí-li se předem, nemusí dostatečně změknout.

- Po uzavření vložíme termosku do mikrotenového sáčku, čímž snížíme tepelné ztráty. Můžeme ji také zabalit do ručníku nebo do deky.


Způsob se sklenicí pro zavařování

Tento způsob je dokonalejší, je však možné jej použít jen pro přípravu menšího množství obilovin. Měknutí obilovin neprobíhá přímo v nádobě termosky, ale ve sklenici, která je vložena uvnitř termosky. Únik tepla je tak ještě menší a obiloviny vydrží při teplotě blízké varu i celý den.

Tímto způsobem můžeme získat až neobvykle měkké a chutné jídlo i v případech, ve kterých by vaření jinak nebylo možné. Další výhodou je, že jídlo je vlastně ve sklenici sterilizované, takže pokud ji neotevřeme, vydrží dlouhou dobu beze změn. Sklenici s jídlem si můžeme vzít sebou do práce, na cesty, uschovat doma pro případ, až nebudeme mít čas vařit.

Kromě termosky potřebujeme běžnou sklenici pro zavařování potravin se šroubovacím uzávěrem. Je to typ, ve kterém se dodává například med, vitakáva, sterilizovaná zelenina (objem 370 ml). Musí mít dobré víčko, které stačí jen lehce utáhnout - lépe se pak i uvolňuje. Chceme-li připravovat jídlo i mimo domov, potřebujeme ponorný vařič.


Běžný postup:

- Do sklenice nasypeme asi 6 lžic obiloviny a zalijeme je vodou.

Nasadíme uzávěr, lehce jej pootočíme, ale neutahujeme.

- Sklenici vložíme naležato do hrnce s trochou vody, uvedeme do varu a chvíli necháme povařit. Uzávěr sklenice nesmí být zatažen úplně, aby uvnitř nevznikl nadměrný tlak. Pokud voda ze sklenice vyteče, nalijeme ji tam nakonec zpět. Sklenici v hrnci něčím podložíme, aby se nedotýkala sklem přímo horkého dne hrnce, a nepraskla.


- Po chvíli sklenici z hrnce vyjmeme, dolijeme ji téměř až do vrchu horkou vodou z hrnce a uzavřeme. Zabalíme ji například do čistého kapesníku a opatrně spustíme do nakloněné termosky. Kapesník slouží jako ochrana proti poškození termosky.

- Potřebná doba měknutí závisí na druhu připravovaných obilovin. Připravujeme-li parbolizovanou rýži nebo pohanku, stačí asi dvě hodiny. Pšenice, žito, nebo oves vyžadují několik hodin. Kvalita jídla však nijak neutrpí, ani když bude v termosce celý den.


Postup s ponorným vařičem: - Do sklenice nasypeme 6 lžic obilovin a zalijeme je vodou.

- Obsah sklenice zahříváme elektrickým ponorným vařičem. Obiloviny při tom promícháváme, například držadlem obrácené lžíce.

- Až se voda začne vařit, vařič vypneme a vyjmeme. Var je třeba ukončit ještě před tím, než začne voda pěnit a přetékat.

- Sklenici uzavřeme, zabalíme do kapesníku a vložíme do termosky.


Parbolizovaná rýže v termosce

Příprava rýže

6 lžic parbolizované rýže

Rýži nasypeme do sklenice pro zavařování, propláchneme a naplníme vodou. Zahřejeme k varu buď povařením v hrnci, nebo ponorným vařičem. Vložíme do termosky a necháme měknout alespoň 2 hodiny (podrobný postup na str.....).


Účel přípravy a účinky jídla

- Je to velice snadná, přitom snad nejšetrnější možná příprava rýže. Tímto způsobem můžeme připravit jídlo i v práci nebo kdekoli jinde mimo domov.

- Rýže připravená tímto způsobem není sypká. Je to spíše hladký, dokonale měkký krém, který se neobyčejně snadno žvýká.

- Sůl přidáváme až nakonec, protože při tomto způsobu přípravy pak rýže lépe změkne. Aby se sůl v rýži rovnoměrně rozptýlila a rozpustila, je vhodné jídlo chvíli míchat v hrnci, který trochu zahříváme. Připravujeme-li jído mimo domov, můžeme sůl výjimečně přidat až na talíři. Měli bychom ji však zamíchat opravdu dobře a použít sůl pokud možno co nejjemnější, aby se mohla dobře rozpustit. Chystáme-li však rýži na sladko, můžeme k ní bez obav špetku soli před uzavřením sklenice přidat. Jako u všech jídel typu na sladko, může výrazně pozvednout celkovou chuť.



Ochucení na sladko

2 lžíce rozinek

2 lžičky másla

1 lžička medu

5 lískových ořechů

špetka soli


- Současně s přípravou rýže do termosky si připravíme i rozinky. Pokrájíme je na menší kousky, nasypeme je do sklenice a navlhčíme asi jednou lžící vody.

- Hotovou rýži dáme na talíř a promícháme s nabobtnalými rozinkami.

- Přidáme máslo, med, pokrájené lískové oříšky.


Obměna

Místo 6 lžic rýže můžeme použít kombinaci: 4 lžíce rýže + 2 lžíce pražené pohanky. Díky pohance získá jídlo velice příjemnou nahořklou příchuť.


chucení na slano

1/4 lžičky soli

2 lžičky sójové omáčky

1/4 lžičky zázvoru

2 lžičky másla

špetka syrové cibulky



- Sójovou omáčku zředíme asi stejným dílem vody a zamícháme do ní zázvor.

- Hotovou rýži osolíme buď v hrnci, nebo výjimečně na talíři.

- Před jídlem přidáme na rýži máslo, posypeme špetkou syrové cibulky a zalijeme sójovou omáčkou se zázvorem.


Obměny

- Místo 6 lžic rýže můžeme použít: 4 lžíce rýže + 2 lžíce pražené pohanky, podobně jako u receptu na sladko.

- Místo sójové omáčky, zázvoru a másla je možné použít 2 až 3 lžičky lněného oleje - jídlo získá vynikající pikantní chuť. Nepoužijeme-li však sójovou omáčku, musíme rýži více osolit.


Poznámka:

- Některé druhy parbolizované rýže změknou tímto způsobem jen částečně, jiné se zcela rozvaří. Doporučujeme proto rýži nejprve vyzkoušet a teprve potom ji koupit více do zásoby.

- Ke změknutí rýže napomáhá též její předběžné namočení na několik hodin.

- Změknutí může také ovlivňovat druh použité vody. Pokud se nám zrna zcela nerozvaří, zkusíme minerální nebo balenou vodu, z níž necháme vyprchat bublinky plynů.


Rýže natural jako krém na sladko

6 lžic rýže natural

2 lžíce rozinek

2 lžičky másla

1/4 lžičky skořice

špetka soli


- Rýži na několik hodin namočíme v hrnci, který je možné vložit do tlakového hrnce (viz str.....).

- Současně připravíme rozinky. Pokrájíme je na drobnější kousky, nasypeme do sklenice, zalijeme asi třemi lžícemi vody a necháme vyluhovat.

- Před vařením rýži dobře promyjeme (promneme rukama), zalijeme čistou vodou (asi 2,5 decilitru), přidáme špetku soli. Rozinky scedíme do hrnce s rýží, dobře je na sítku vymačkáme. Vymačkaný zbytek necháme zatím na sítku, přidáme jej až do uvařené rýže.

- Hrnec s rýží vložíme do tlakového hrnce s trochou vody a vaříme asi hodinu.

- Po vyjmutí hrnce s rýží z tlakového hrnce přidáme rozinky a směs eventuelně ještě chvíli prohřejeme, čímž se krém zahustí.

- Navrch rýže dáme rozpustit kousek másla, posypeme skořicí.


Účel přípravy a účinky jídla

- Rýže se tímto způsobem zcela rozvaří na jemný měkký krém, což zdůrazní její sladkou chuť a usnadní žvýkání. Je-li krém řidší a zrna rozvařená, jídlo je chutnější.

- Rozinky nejenom sladí, ale obohacují jídlo výraznou specifickou příchutí. Máslo nejen ochucuje, ale umožní i zhodnocení některých minerálních látek a vitamínů. Skořice doplní důležitou hořkou chuť a podpoří trávení jednoduchých cukrů.

- Je to lehké, přitom však vydatné jídlo, které udržuje pocit nasycení nejméně 4 až 5 hodin. Pro svůj spíše uvolňující charakter a převahu sacharidů nad bílkovinami je vhodné zvláště k snídani.



Obměny

- Kaloričtější jídlo dostaneme, použijeme-li místo skořice vlašské nebo lískové ořechy, mák s mandlemi nebo opražená slunečnicová semena.

- Navrch rýže můžeme spolu s máslem přidat též malou lžičku medu. V tom případě použijeme méně rozinek.

Rychlá pomazánka na chléb

Luštěniny uskladněné v chladničce můžeme využít jako chutnou pomazánku na chléb. K tomu se hodí lépe luštěniny vařené zcela do měkka.

Luštěniny ze sklenice prostě namažeme na chléb s máslem. Máslu dáme rozhodně přednost před margaríny, luštěniny s ním chutnají mnohem lépe. Stačí ovšem jen malá vrstva. Posypeme-li chleba s luštěninou syrovou cibulkou (stačí opravdová špetka), obohatíme jídlo ostřejší pikantní chutí. Použijeme-li dále ještě gomasio, dodáme navíc i chuť hořkou. Tenké plátky okurky nebo ředkvičky mohou jídlo obohatit čerstvou zeleninou a dodat potřebné enzymy.


Superpotravina: Lněný olej

Lněný olej je díky vysokému obsahu omega-3 mastných kyselin mezi všemi tuky naprosto výjimečný. Zvyšuje imunitu, redukuje ucpávání cév, minimalizuje potíže oběhového systému, působí příznivě na hormonální systém, posiluje chuť k jídlu, pomáhá odolávat nepříznivému záření, má zahřívající účinky. Je dobrou prevencí rakoviny i arteriosklerózy. Používá se při léčení všech potíží spojených s nedostatečnou imunitou. Jako prevence se doporučuje užívat každý den alespoň jednu kávovou lžičku.

Samotný je trochu hořký, použije-li se však ve spojení s některými potravinami, chuť těchto potravin i oleje se zcela změní a může být dokonce velmi přitažlivá. Platí to především o některých slanějších a pikantnějších pokrmech. Velmi dobře chutná ve všech slanějších jídlech, které obsahují cibuli nebo česnek. Velmi dobrý je ve spojení s parbolizovanou rýží. Chutné a přímo léčivé jídlo získáme, smícháme-li jej s vařenou karotkou Lněný olej by se neměl tepelně zpracovávat a měl by být kvalitní - jen za studena lisovaný, čerstvý a dobře skladovaný.


Napařovaná karotka se lněným olejem

2 střední karotky

1 - 2 lžičky lněného oleje


- Karotku napaříme v tlakovém hrnci 10 až 15 minut. Napařujeme ji v celku nebo podélně rozkrojenou tak, aby dobře změkla.

- Ihned po napaření ji dobře rozmačkáme nebo propasírujeme a smícháme se lněným olejem.


Účel přípravy a účinky jídla

Podobně jako v předchozím případě, jídlo je zdrojem vitamínu A. Lněný olej však dodává karotce zcela jiný charakter. Ačkoli samotný je spíše hořký, v kombinaci s karotkou se zcela změní a získává úplně novou, velice přitažlivou chuť. Díky němu obsahuje takto připravená karotka kromě snadno využitelných karotenů ještě mnoho dalších vysoce prospěšných látek (o lněném oleji blíže na str.....). Abychom důležité látky ve lněném oleji co nejvíce zachovali, nezahříváme jej, ale přidáveme až k hotové karotce.

A pár vět na konec

Většinou hledíme na svět přes filtr svých zažitých představ. Leccos se nám proto nedaří a musíme začínat stále znovu, dokud neuvidíme věci konečně takové, jaké jsou. K rozptýlení některých představ stačí často již jen pohled na věc z jiného úhlu.

Dokážeme-li se skutečnosti více otevřít, náhle zjistíme, že mnohé zásadní věci nám předtím zcela unikaly, ačkoli jsme je měli doslova před nosem.

Nevidíme-li skutečnost takovou, jaká je, máme tendenci zůstávat ve vyježděných kolejích, protože taková cesta se zdá být nejsnadnější. Nakonec nás však nějaký životní nezdar stejně přinutí přistoupit na jiný způsob života s novými prvky, které mohou napomoci našemu dalšímu vývoji a lepšímu prohlédnutí. Možná, že pustíme-li se na novou, byť obtížnější, cestu sami, nezdary již přestanou být potřebné.

Soustředíme-li se na vlastní duchovní růst, můžeme v souvislosti se stravou upadnout ke dvěma krajnostem: buď považujeme stravu za zaručenou cestu ke zdraví a uvědomění, nebo se jí naopak nechceme vůbec zabývat, protože nám připadá, že jako materiální věc s duchovní praxí příliš nesouvisí.

Optimální cesta bývá někde mezi tím. K tomu, abychom dokázali najít její vhodnou polohu právě pro sebe, potřebujeme být dobře informovaní. Naším cílem bylo k této informovanosti přispět. Vše další je již na vás.

Tomáš Štanzel


O autorovi:

Tomáš Štanzel, (nar. 1958), vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a poté Filmovou a televizní fakultu AMU, obor umělecká fotografie. Pracuje ve svobodném povolání, zabývá se fotografickou, novinářskou, publicistickou a překladatelskou činností. K zájmu o stravu jej přivedla nutnost řešit vlastní zdravotní situaci a orientace na východní filosofické směry. Napsal mimo jiné knihu "Strava a vědomí" (CHERM, Praha, 1999), z níž je také čerpána větší část tohoto textu. Kniha je v současné době již vyprodána. Další dotisk bude možný, až najdeme nakladatele (v případě zájmu kontaktní adresa: Tomáš Štanzel, Soukenická-29, 110 00 Praha-1)














 



   

  Na úvod | Cvičení | Meditace | I-ťing | Aktuality | Odkazy | vecerni.usvit@gmail.com
© 2003 - 2016 Webdesign Grizzled Dragon   All rights reserved